Samozřejmě: zemědělci, meteorologové a řada lidí s vysušenými prameny ve studních jásají. Z nejhoršího sucha jsme zřejmě pro letošek venku, což je tak silný argument, že blbá nálada nedělního rána je proti tomu zcela nepodstatným rozmarem.

Ale ne všichni mají z chladnějšího a především deštivého jara důvod skákat do výšky. Své by o tom mohli vyprávět nymburští filmaři, kteří v sobotu odpoledne pod vlajkami s háknkrajcem točili před místním gymnáziem záběry do hraného dokumentu o událostech z kraje května 1945. Ovšem jen do doby, než bouřka znemožnila práci zvukaři a vítr hrozil odfouknutím narafičené trafiky s dvojjazyčným nápisem. Smůlu měla i kapela Crossband, která zakončovala vzkříšenou sezónu na lázeňské kolonádě sousedních Poděbrad, leč déšť vyhnal většinu nechráněného publika, které v řádu stovek sledovalo předchozí program.

Slzy roní i restauratéři s venkovními zahrádkami, pro něž je současný návrat zákazníků otázkou přežití. Počasí však lenošení a mlsání na zahrádkách nepřeje, stejně jako pořadatelům ztuha se rozjíždějících kulturních akcí. O provozovatelích koupališť nemluvě.

Zažehnání sucha je obecně bezesporu dobrou zprávou. Pokud však deště vydrží ještě několik dalších týdnů, může být tento způsob léta fatální pro tisíce podnikatelů. A také může způsobit poněkud dobrovolnější formu domácí karantény, při níž si rodiče opět neodpočinou od dětí. Pak by skutečnou úlevou roku mohl být až zářijový nástup do škol.