Začněme nejrůznějšími malými obchůdky a reklamními poutači. Zatímco jedni, a nejčastěji jsou to právě místní, se opravdu snaží a své krámky, kavárny a jejich výlohy doslova mazlí, aby do historického centra zapadly, druzí, kteří zřejmě spadli z Marsu či jiné východní planety, své krámky ani trochu nemazlí, zboží pochybného druhu, kvality i barev mají volně poházené na zemi přímo na ulici.

Nejedenkrát jsem šla kolem a nejedenkrát mě napadlo: jak je tohle vůbec možné? Kutná Hora má přece svou radnici, své vedení. Cožpak ono nikdy kolem těch krámků z Marsu neprocházelo a nikdy ho nepolilo horko z té hrůzy?

Abychom se ale dostali z východu na ten Divoký západ. Není to tak dávno, co vedení z radnice nařídilo namalovat na centrální náměstí žlutou čáru. Prý kvůli bezpečnosti provozu a tomu, aby mohl snadno zaparkovat na svém stanovišti autobus městské hromadné dopravy. Výsledek?

Rezidenti nemají s nákupem kde zaparkovat, ale pravidelně pátek a sobotu taxikář za taxikářem stojící nejen na žluté čáře, ale i na vyšrafovaném stanovišti pro autobusy, majitelé kebabů a podobných provozů parkující bez parkovacích karet nebezpečně v křižovatce a to přímo pod kamerami městské policie. Ta ovšem situaci neřeší do té doby, než ji někdo zavolá. Možná by to chtělo, aby z radnice vyrazili do terénu. V pátek večer, v sobotu večer a někdy jen tak.