Kliknutím zvětšíteK přesunu do uhelny potřebuji nejdříve kostky, uhlí nadrcené na oříšek nekupuji. Naložím do kolečka a pak s ním vyběhnu do kopce a projedu dvěma zárubněmi. Mám sice kolečko s kratší konstrukcí, ale vždycky je to docela slalom. Nikdy úplně hladce neprojedu, kolečko proto musím postavit a postupně ho do prostoru uhelny vmanévrovat páčením rukojetí. Tím končí práce jen s první fůrou.
Když je ještě uhelna prázdná. Jenže s ubývající hromadou na louce před zahradou přibývá hromada v uhelně. A protože to není prostor jako sportovní hala, musím uhlí pěkně vršit. Na hromadu položím fošnu a stoupám vzhůru. Svrhnu náklad vlevo nebo vpravo. Dopředu to kvůli stropu nejde. A tak dál. A tak dál… Zkrátka dřina.
Dalším důvodem nechuti pokračovat jako za krále Klacka je pak samotné topení. Uhelný kotel rozhodně není bezúdržbové zařízení. A když nechci celou kotelnu vyudit sirným kouřem, čistím kotel každý den. Ano, každý den. Zatím totiž nenastaly mrazy, abych topil nonstop a přešel k čištění po delší době. Zdi zatepleného domu se za den topení naakumulují natolik, že druhý den stačí znovu roztopit kolem poledne.
Třetím nedostatkem topení uhlím je prašnost. Od uhlí při nakládání, při přikládání a nakonec i při úklidu popela.
V pořadí poslední, i když by to mělo být na úplně prvním místě, je, že pálení uhlí smrdí. Doslova pekelně. A i když mě technik při revizi ujistil, že k velikosti domu mám správně dimenzovaný kotel, další větou mi potvrdil, že v mém okolí při stejně velkém domě mají lidé kotle dvakrát nebo dokonce třikrát výkonnější. A to znamená, že nechtějí-li utratit za topení majlant, musí hoření pěkně přiškrtit. O to víc smradu ale vyprodukují. Někdy se nedá venku ani dýchat. Nepřeháním!
Nedivím se proto, že stát či Unie se chtějí se znečišťovateli ovzduší vypořádat. Souhlasím s tím a už také na příští topnou sezonu počítám, že si všechny shora popsané libůstky díky tepelnému čerpadlu odpustím.
4
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
