Piráti byli v době uzavírání koaliční smlouvy se STAN tahounem nového subjektu. Preference stoupaly hlavně jim, a proto je hnutí ANO vnímalo jako nejvážnějšího vyzyvatele. To se jim vymstilo. Andrej Babiš na ně soustředil veškerou pozornost a dařilo se mu je vykreslovat v nejčernějších, eventuálně nejzelenějších barvách. Voliči si začali všímat, že vedle radikálních mladíků s dredy a ohony fungují seriózní Starostové a nezávislí s umírněným Vítem Rakušanem v čele.

Lidé podle mě kroužkovali kandidáty STAN nejen kvůli mikroregionální kampani, ale i z toho důvodu, že pro ně zkrátka byli přijatelnější, středovější, serióznější. Málokdo ale čekal, že Piráty vyzmizíkují k pouhým čtyřem poslancům. Drtivou prohru teď pirátské členstvo těžko vstřebává. Odvolává se na smlouvu a její porušování ze strany STAN, na dvojnásobné finanční náklady, na brutální Babišovu ofenzivu vůči nim.

Těsně po volbách přitom jejich postavení nikdo nezpochybňoval, bylo jim nabídnuto paritní vládní zastoupení, postavil se za ně Petr Fiala. Jenže horké pirátské hlavy, například europoslanec Mikuláš Peksa, usoudily, že tato mise je z rodu těch nemožných.

Možná vychází i z toho, jaké resorty si Piráti vyjednali. Kromě důležitého ministerstva pro místní rozvoj a digitalizaci to mají být okrajový post vrchního legislativce a sporný resort zahraničí. Do Černínského paláce chtějí vyslat slabého a nezkušeného Jana Lipavského, který vedle premiéra Petra Fialy, poradce pro národní bezpečnost Tomáše Pojara a ministra pro Evropu Radima Sršně nemá šanci obstát.

Koalice bez Pirátů má většinu 104 hlasů, čistě matematicky je nepotřebuje. A to je důvod, proč jejich ministři budou z podstaty věci nejslabším článkem kabinetu. Pakliže by šli proti hlavnímu proudu, budou vyhoštěni. Je to riziko, s nímž Bartošovo vedení do vládního angažmá jde. Bude zajímavé sledovat, jak velkou podporu pro své rozhodnutí získají od členské základy při hlasování na Pirátském fóru.