To je lečo, ne? Blééé. A je v něm ryba, ne? Blééé. To nejíme!

Je nás pět, sedíme u stolu a žádný z nás ještě nohama nedosáhne na zem. A všichni zíráme do talířů na filátka pečená se zeleninou ze zahrádky.

Věříme, že když budeme dost otravovat, dostaneme chleby se sádlem a rychle zmizíme za humna, kde závodíme na motokárách ze starých kočárků.

Jenže teta, která naši prázdninovou smečku krmí, pro sádlo nejde.

Lečo? Ani náhodou. To je, milé děti, tichomořská specialita, ryba po Aralsku! Je to k nevíře, ale už se ládujeme. Jen blázen by si nedal takovou dobrotu, jakou pekli na kamenech už domorodci na ostrově Hatutu.

Za týden se tety mění, technika, jak projít polednem bez pohlavků, ale zůstává.

To je květák, ne? Blééé. Ten pěkně pušil, když se vařil, ne? Blééé. To nejíme! Květák?

Ani náhodou. To je, milé děti, chilský karfiol! Specialita z ostrova Crusoe v Pacifiku.

Lhát se nemá! Ale děti zase nemohou být celé léto na chlebech se sádlem.

Zkuste techniku mámení a ještě po čtyřiceti letech vás překvapí před nedělním polednem volání: teto, co přesně dáváš do toho chilského karfiolu?