Známým se narodila kuřátka. Nadýchaná, sametová, žlutá jako blatouchy u potoka. Jarní pohádka…

Zatím. Až se z nich stanou slepice, skončí na pekáči. „Žádná jména,“ prohlásil tatínek a utíkal ke kurníku. Prý aby děti ke kuřátkům příliš nepřilnuly.

To je marné. Mívali jsme před lety u tety kuřátka. Nadýchaná, sametová, žlutá jako blatouchy u potoka… A žádná jména! Tedy skoro žádná, pípa jedna, pípa dvě, pípa tři až pípa osm. A právě ta osmá, chudinka malá, měla jen jeden pařátek. Bůh ví, co se jí tehdy stalo, ale jako by o svých strastech ani nevěděla. Hopkala za mnou, hezky podél králíkárny k hrušni, od hrušně k chlívku, od chlívku k rybízům. Celý den. Pípa osm, kamarádka.

A pak se to stalo. V kuchyni voněl okurkový salát, trouba sálala a na pekáči ležely tři pečené pípy. Prý dvojka, trojka a čtyřka. Ha! Tak proč mají dohromady jen pět pařátků? To bylo slz. Zabili pípu osm! A sežrali!

U známých žádné slzy nebudou, přestože tatínek nevyhrál a kuřátka jména dostala. Za slepicí totiž nadýchaná, sametová, žlutá jako blatouchy pochodují Bazalka, Smetana, Čína a Řízek.