Projel návěstidlo, vjel na slepou kolej – a zastavilo ho až zarážedlo. Po nárazu zůstala lokomotiva ležet na levém boku a převrátily se i dva cisternové vagony naplněné benzenem.

Pomoc přišla, než se usadil prach

Rána to byla obrovská, řekl Deníku Zdeněk Otta, který k místu neštěstí přiběhl s několika přáteli bezprostředně po nehodě. „Ještě se ani neusadil prach,“ konstatoval. Šlo o členy klubu amerických vozů a autoveteránů, spolku US Cars club Central Bohemia, který sídlí v domě pod tratí. Vzdáleném nějakých 40 metrů. Před začátkem členské schůze členové stáli venku, když se náhle ozvala obrovská rána. „Byl to hluk jako když padá střecha nebo ze silnice sjede nákladní auto,“ řekl Otta.

Přečerpávání benzenu z havarované kolejové cisterny v železniční stanici Poříčany.
Manévry v Poříčanech: hasiči přečerpali cisterny, začaly odklízecí práce

Všichni také zprvu mysleli, že se stala bouračka na silnici. Tam však byl naprostý klid a liduprázdno. Patrik Wolf, jediný z přítomných, kdo měl na sobě vojenskou uniformu, protože přijel rovnou z práce, pak ukázal směrem ke kolejím; na oblak nad tratí. Členové spolku – na místě byli ještě Michal Kočí a Svatopluk Novotný starší i mladší – však viděli, co přesně se stalo, až když proběhli únikovou cestičkou v betonové zdi. V té chvíli Wolf nezapřel rozhodnost vojáka ani předchozí desetiletou zkušenost z práce u městské policie: začal vydávat pokyny i varování: ano, rozbijeme okno, aby se podařilo dostat strojvedoucího ven, ale bude vyšetřování; nejdřív je tedy třeba nafotit, jak vše vypadalo hned po nehodě. A především: teď hlavně pozor na dráty stržených trolejí, aby se ještě nestal další malér! Skrz okno bylo vidět, že uvnitř jsou dva muži. I to, že v kabině nejsou zaklíněni a už stojí, i když předtím leželi přes sebe.

Že úraz elektrickým proudem nehrozí, hlásil pracovník Správy železnic, který přiběhl od asi sto metrů vzdáleného nádraží: elektřina už je vypnutá. Bylo tedy bezpečné přijít blíž a domlouvat se s muži uvnitř. Ti se rozbití okna bránili; právě s ohledem na budoucí šetření. „Patrik tedy vylezl nahoru, že je bude tahat ven – a já s kolegy je převezmeme a budeme se je snažit šetrně snést na zem,“ přiblížil Otta změnu plánu.

Wolf vylezl na lokomotivu a bočními dveřmi skočil do kabiny. Otřeseným mužům, kteří si stěžovali na bolesti hlavy, zad, boků a žeber, pomohl vylézt z kabiny. Nakonec skvěle posloužil i nastavovací hliníkový žebřík, který bleskurychle přinesl z domova Novotný starší; bydlí nedaleko. „Junior zase volal záchranáře a naváděl je na přesné místo,“ konstatoval Otta. „Ještě jsme pak vynesli ven věci těch strojvedoucích a dokumenty k nákladu; ty jsme pak předali policii,“ připomněl dále.

Zapojení svého příslušníka ocenila i Armáda ČR, jež na čin rotmistra Wolfa upozornila na sociálních sítích. „Z lokomotivy vytáhl dva zraněné strojvedoucí a okamžitě jim poskytl první pomoc. Respekt!“ uvedla na twitteru i na facebooku. Pomáhal ale ještě i po příjezdu záchranářů, hasičů a několika policejních hlídek. To došlo na evakuací okolí ve zhruba stometrovém okruhu od místa havárie – kvůli riziku možného úniku a výbuchu nebezpečného nákladu.

Vojákem je pět let a slouží na Agentuře logistiky ve Staré Boleslavi. Její tiskový a informační důstojník Jakub Moravec Deníku upřesnil, že působí ve funkci mladšího specialisty proviantu. „Má tedy na starost stravu v posádce a na cvičeních,“ vysvětlil Moravec. V Poříčanech ale ukázal skvělou práci a rozhodnost i „v první linii“. Kamarádi zase oceňují, že ve volném čase drží partu nejen v autoklubu. Společně s nimi se podílí i na organizování hudebního festivalu Rock of Sadská.

Strojvůdce prý chybu nedokázal pochopit

Oba muže z lokomotivy zachránci před příjezdem sanitky posadili na podezdívku – a při té příležitosti jako první vyslechli, co se přihodilo. Zjevně otřesený strojvedoucí přiznával, že co se stalo, je jeho vina. Říkal, že nechápe, jak se takového zkratu mohl dopustit po 15 letech na mašině.

Vykolejený vlak v Poříčanech.
V Poříčanech vykolejil nákladní vlak. Dopravci zavedli náročná omezení provozu

Jakmile sjel na slepou kolej, věděl, že nárazu do zarážedla nezabrání. Snažil se prý alespoň zmírnit následky. S použitím rychlobrzdy dokázal snížit rychlost ze zhruba osmdesátky na nějakých padesát kilometrů za hodinu; jinak by prý vše zřejmě dopadlo mnohem hůř. Ovládání držel v rukou do posledního okamžiku. Tak se stalo, že přišel k úrazu: obličejem narazil do přístrojové desky.

Druhý vážný malér během dvou měsíců

Zdeněk Otta se Deníku svěřil, že během dvou měsíců jde o již druhou vážnou nehodu, u níž byl přítomen. Ta v září se stala na silnici – a tehdy to bylo jen taktak, že nešlo o krk i jemu. Stalo se to 17. září, kdy na silnici II/272 ze Starého Vestce na Semice dostalo protijedoucí auto na vlhké vozovce v zatáčce smyk a vyjelo přímo proti jeho mustangu.

„Řítil se na nás, ale ještě to dva nebo tři metry před námi strhnul do pole; pak se třikrát nebo čtyřikrát převrátil přes střechu. Řidič pak byl vyprošťován a do nemocnice ho dopravil vrtulník. Nakonec prý z hrůzostrašně vyhlížející nehody vyvázl jen se zlomenou klíční kostí. To ví Otta přímo od něj: vyhledal ho prostřednictvím facebooku, protože s ním potřeboval řešit záležitosti kolem pojištění.

I když jeho vůz vyhnul střetu, beze škod rozhodně nevyvázl. „Jak letěl škarpou a polem, hlínu a kameny nahrnul na naše auto,“ vysvětlil Otta. S tím, že tohle ho vážně bolí: jedná se o Ford Mustang z limitované série, takže i bez nárazu se škoda vyšplhala na tři sta tisíc korun. „Je rozbité čelní sklo – a lak poničený tak, že je to na celolak,“ řekl Deníku.

Už v noci po nehodě se ale svěřil na facebooku: „Mustang je dobitej jako pes od kamení, hlíny a bordelu z krajnice, jak ji prolétl. Čert vem lak; máme na to celou zimu to dát dohromady.“ Přece jen ale lituje: ojedinělý mustang sice půjde dát do pořádku – nicméně: měl se vystavovat. US Cars se od 4. do 6. listopadu zúčastní na výstavišti v Lysé nad Labem motoristické výstavy Kola – Motor Show, přičemž příznivce zvou do haly A1. Mimo jiné na premiérové představení upraveného Fordu Ranchero s „brutálním zvukem“.

Otta, za běžných okolností poklidně žijící montér vzduchotechniky a klimatizací, jen doufá, že příděl malérů, u nichž byl přítomen, se v září a v říjnu už vyčerpal. A v listopadu se nic nepřihodí „do třetice“.