VYBRAT REGION
Zavřít mapu

On-line: ptejte se kadlínské grafičky a výtvarnice Jarky Drechslerové

Na otázky čtenářů bude v pátek od 9 hodin odpovídat Jarka Drechslerová, grafička a výtvarnice z Kadlína. Otázky můžete pokládat už nyní.

On-line: ptejte se kadlínské grafičky a výtvarnice Jarky Drechslerové

Jarka Drechslerová.

VLOŽIT DOTAZ
DOTAZ: Nebydlela jste náhodou na Mělníku? Co vás vedlo k tomu přestěhovat se do Kadlína, tam je trochu mrtvo, není?
ODPOVĚĎ:Na Mělníku jsem bydlela od svých dvou let, jsem křtěná Vltavou v Praze.
Přestěhovat se do Kadlína bylo rozhodnutí manžel a zbytek rodiny se přizpůsobil.
DOTAZ: kdy bude nejbližší výstava
ODPOVĚĎ:Ahoj tati, nejbližší bude v Českých Budějovicích. Příští rok mám zatím naplánovano v Lysé nad Labem, V Praze v kavárně Rohlík na Kavčích horách.
DOTAZ: Jak jste se k malování dostala? Vystudovala jste ho někde? A co si mám představit pod pojmem grafička, to jako že děláte na počítači?
ODPOVĚĎ:Jak jsem odpovídala Dianě, v dětství.

Jestli se dá nazvat studiem LŠU na Mělníku a hlavně práce Vladimíra Veselého. Pro studia vyššího stupně jsem bohužel nebyla vhodným politicky spolehlivým kandidátem. Byla jsem ráda že jsem po přímluvě pana ředitele Františka Purše směla studovat alespoň na gymnáziu.

Něco málo jsem ve studiích dohnala pod vedením doc. Milana Periče, lektorky Jitky Handlové a přátel z AVU v Praze.

Ano, pracuji jako reklamní, propagační grafik na počítači.
DOTAZ: Ahoj Jaruško, co Tě přivedlo k malování a kdy to bylo :-)?
ODPOVĚĎ:Ahoj, děkuji za Tvou otázku, nechala jsem si ji na konec a snad stihnu.

Nepamatuji si přesný začátek. Rukama stále něco tvořím už od dětství. Od mamky a babičky mám základy v ručních pracech. Látky, bavlnky, klubíčka byly moje hračky. A s malováním ty ruční práce vždy souvisely. Návodům a postupům jsem nikdy moc nerozumněla. Vše vznikalo podle mé fantazie, barevnost, střihy, vzory. Pamatuji že jsme s mamkou stříhali z Mateřídoušek loutky a lepili je na špejle, doplňovali jsme je o své vlastní postavy. Papírová oblékací panenka měla originální své modely. Jak se mnou učitelka na základní škole konzultovala jak ujmout raglánový rukáv.

Kresbu a malbu se ze mě snažil dostat v LŠU na Mělníku "pan malíř" Vladimír Veselý. Tak jsem ho leta nazývala. Na gymnáziu jsem se pak zaběhla od výtvarného oboru k tanečnímu. Jana Dětinská mě dala prostor rozvíjet další smysl - sluch a podpořila radost z rytmu.
Hudba mě doprovází i při malování. Jak už jsem odpovídala Adrianě, pomáhá mi odstřihnout se od okolí.

V dětství jsem strávila hodně času u babičky ve Vysokém Veselí, v krajině kde nevidíš jediný tovární komín, kromě staré cihelny kam se rok co rok vraceli čápi. Hodiny jsem trávila u rybníka jen pozorováním vody, kruhů okolo rákosí. Nebo na střeše místní tělocvičny odkud je nádherný výhled na blízké Krkonoše. Tam jsem si nosila s sebou uhel nebo tužku, skicák a snažila jsem se zachytit rysy krajiny.
Možná tam jsou prvopočátky. Navíc mám malování v genech po pradědovi Matějákovi. Byl hajným a ke mně měl zvláštní vztah. Ostatní děti moc nemusel, jen mě prý pochoval, vzal na klín. Zemřel v den mých pátých narozenin. Neměla bych si ho nejspíš moc pamatovat, ale zní mi v uších: "Podívej kolik odstínů zelené má v sobě les." Možná díky těmto v hlavě uvízlým větám mám dar kopírovat si krajinu do paměti a vymodelovat ji na plátno.
DOTAZ: Bydlíte v malé vesnici "na konci světa". Co vás tam baví a co vám naopak chybí?
ODPOVĚĎ:Baví mě na tomto "začátku světa" příroda, ticho a klid, čistý svěží vzduch, prostor a volnost.
A nechybí asi nic. Za kulturou a přáteli vyrážíme do města. Obojí si o to víc užíváme, když není každodenně dostupné.

Mrtvo je jen tam kde nejsou lidi. Kadlín si žije svůj život a sem tam si k němu přizve okolí, aby na ty větší vesnické akce jako je pouť nebo podzimní přehlídka ze záhonů zelinářů a zahrádkářů, nebyl sám.

(tato odpověď je i pro určena tazatele Woodyho)
DOTAZ: Dobrý den, jaký obraz z těch které jste malovala je pro vas nejcennější? Proč? Co na něm je a kdy jste ho dělala?
ODPOVĚĎ:Dobrý den,
nad odpovědí jsem dlouho přemýšlela a zatím jsem se nedobrala ani pocitu že bych si měla cenit své obrazy. Natož jednomu z nich určit prioritu.

S každým obrazem mám spojený okamžik kdy vznikal. Zimní krajina, co visí u dcery v kuchyni, to byla zimní olympiáda v kanadském Vancouver, Sáblíková si tehdy vyjela pro zlatou medaily. Ryby - z našeho zahradního jezírka jsem si zachytila na plátno a do měsíce si na nich pochutnala volavka. Pod Vrátenskou - s kolegou plenéristou jsme se vraceli z louky a shůry se u jedné chalupy ozval cimrmanovský hlas: "Už dlouho jsem neviděl malíře v plenéru," jeden z herců Divadla Járy Cimrmana se tam rekreoval.

Nejcennější jsou pro mě obrazy od mých přátel, jejich tvorba. Mám tak kousek z nich u nás doma. Omlouvám se, na tuto otázku nemám jinou odpověď.
DOTAZ: Dobrý den, u vašich obrazů mám pocit, jako bych skutečně byla v přírodě. Malujete je podle fantazie, fotek nebo stojíte v plenéru venku?
ODPOVĚĎ:Dobrý den, je to tak půl na půl. Polovina mých obrazů vzniká v plenéru, další lovím z paměti a některé si kopíruji do fotoaparátu a podle snímků pak maluji. Jen pár jich vzniklo jako komponovaných krajin.

Mám zásadu že maluji jen to co jsem opravdu viděla, co jsem si sama zachytila do fotoaparátu tak jak jsem tu krajinu cítila.
Samozřejmě jsou výjimky :-) Golden Gate Bridge jsem neviděla a myslím že ani naživo nikdy neuvidím. Přeci jsem ho kdysi namalovala jako dárek manželovi, protože má tu stavbu rád.
Obrazy kraje kde má moje rodina kořeny - Jičínsko, Český Ráj - podle dobových fotografií nebo pohlednic. Tam ale promítám všechny ty osobní zážitky a vyprávění babičky, rodičů, vzpomínky na pradědu a prababičku co žili na hájovně.
Malovala jsem na zakázku pohled na kopec s babiččinou chalupou podle zaslaných fotografií.
Snad jsem odpověděla dostatečně na Vaši otázku, za kterou děkuji.
DOTAZ: Chodíte malovat i do přírody, kam nejčastěji?
ODPOVĚĎ:Děkuji Vám za otázku.
Řadu let poslední srpnový týden trávím s partou přátel na plenérové škole. Hlavní organizátorka Jitka Handlová, lektorka NG Praha, vždy najde krásně přírodou vymodelovanou krajinu, pension kde máme zázemí. Tam se nejvíc dostanu malovat přímo do přírody. Jezdíme pokaždé do jiného kouta České republiky.
Mám hodně ráda nedaleké Kokořínsko - Harasov, tůně, cestu z Romanova na Ráj, bukové lesy okolo Housky. Chtěla bych mít víc příležitostí sbalit plátno, barvy, štětce a zachytit co nejvíc přírody a jejích kouzel na místě.


DOTAZ: Měla jste už nějaké výstavy? Hloupá otázka, když ta fotka je asi z výstavy :D Tak, kde všude jste vystavovala?
ODPOVĚĎ:Vystavuji již řadu let. Spíš náhodně, neobesílám galerie svým portfoliem.
Musela jsem nakouknout do seznamu na mých stránkách abych si připomenula kde všude jsem vystavovala.

Na Mělníku jsem vystavovala své obrazy v galerii Ve Věži, v Želvím doupěti. Na Mělnicku pak v Roubence na Truskavně, v domě řemesel Arcadis ve Vysoké, v KC Kostel v Mělnickém Vtelnu. Bylo mi ctí reprezentovat město Mělník na Salonu královských věnných měst v Chrudimi v roce 2011.

Nejvíc si vážím možnosti vystavit plenérové obrazy v Národní galerii v Praze v prostorách kláštera Sv. Jiřího na Pražském hradě v letech 2009–2011. Byly to společné výstavy plenérových škol NG Praha pod vedením doc. Milana Periče, tehdy vyučíjícího na pražské AVU.

Přijalo mě za svého člena Volné sdružení umělců Jižních Čech. S nimi vystavuji několik let, např. v Zámecké galerii na Kladně, v Kaplance v Protivíně, ve Sv. Janu nad Malší, nyní na zámku Valeč u Karlových Varů. Nevezu se s nimi jen při výstavách, ale pomáhám s propagací ArtFestu na výstavišti České Budějovice, kde je sdružení aktivním spolupořadatelem.

(Fotografie u tohoto článku je z krátké výstavy na dostihovém závodišti v pražské Chuchli.)
DOTAZ: 1. Proč umíš tak krásně malovat?
2. je pro tebe těžší malovat jiné věci než krajinu?
3. Kdy mohu k tobě do učení..tu poslední ber s humorem. já jsem šťastná, že jsem tebe i tvého muže poznala...
ODPOVĚĎ:Milá Míšo!
Já si nejsem vědoma že bych už uměla malovat. Jsem vlastně jen kopírista. To co vytvořila, obarvila příroda jen kopíruji na plátno nebo papír.
Malovat umí ti co sáhnou do své fantazie a nitra a převedou emoce, postoje, fantazie do obrazu. To já zdaleka neumím.
Mám před sebou ještě dlouhou cestu, než začnu malovat ze sebe a za sebe.
Tak jak mi to řekl pan docent Milan Perič: "Máš tu krajinu dobře vystavěnou - barvy, kompozice všechno spolu hraje. Ale už by si měla malovat ze sebe."
Na 2. otázku jsem odpověděla už v jiné odpovědi, tak hledej.
Těšíme se na další setkání s Vámi v Budějovicích. A promiň Míšo, zapomněla jsem na tebe tento týden. Tak tedy dodatečně k svátku - vše nejlepší ať Tě v životě potkává.
DOTAZ: Zdravím, paní Jaroslavo. Podle zveřejněné fotky koukám, že malujete krajinky. Nebo malujete i jiné věci? Nemám moc představu...
ODPOVĚĎ:Zdravím Vás Lukáši!

Kromě krajin maluji i jiné věci, objekty co jsou mi blízké a mám potřebuje zpracovat na plátno. Třeba naše zvířecí společníky, slepice a kachny nevyjímaje. Někdy si postavím, nebo poprosím dceru, zátiší z předmětů co pohromadě dávají smysl, hrají příběh. Koukněte se na galerii na mých stránkách www.drechsler.cz.
DOTAZ: Ahoj Jarko, tvé krajinky na mě působí velice příjemně. Až relaxačně. Prožíváš u malby také pocit štěstí a uvolnění? A co maluješ, když nejsi "ve své kůži"? ...pokud to ovšem jde...Děkuji za odpověď :-)
ODPOVĚĎ:Ahoj Adriano,
děkuji za Tvůj dotaz. Jsem ráda že moje malování tak působí na druhé. Upřímně, jsem vždy překvapena když někdo komentuje mé obrazy a vidí v nich energii, klid nebo pohodu, barevnou harmonii, vyrovnanou kompozici...

Při malování v plenéru potřebuji odstřihnout od šumící trávy, zvonění klasů, kombajnu na poli, hádajících se vrabců v křoví - tolik elementů přírody co si zasluhuje pozornost! K uvolnění při práci doma, odpoutání myšlenek od neumyté podlahy, nevypleté zahrady, nedokončené práce... atd. používám hudbu.
Mám velký žánrový rozsah. Na stylu malby se myslím neprojevuje. Na plátně se objevují malebné kopečky v hladké jemné malbě a přitom mi do uší duní Linkin Park, P.O.D. nebo Green Day. Ostrá impresionistická malba podzimní barevné reflexe na Harasově je zase doprovázena jazzovými alby St.Germain nebo klavirními koncerty z pera mistra Chopina.
Když nejsem ve své kůži? Ty víš jak často takový pocit zažívám. Možná se to projeví na volbě palety barev a ve vyjádření malovaného v minimalistickém pojetí.
Obdivuji Milli Janatkovou jak umí propojit všechnu svou tvorbu. Prožívat navenek pocity uvolnění a štěstí. Já tyhle emoce prožívám a užívám si ve společnosti vnuček.
DOTAZ: Dobrý den, paní Drechslerová. Budete mít nějakou prodejní výstavu, kde by bylo možné si vaše díly prohlédnout a příp. zakoupit? Děkuji za odpověď
ODPOVĚĎ:Každá má výstava je z větší části prodejní. Jsou jen některé obrazy co mají stále místo u nás doma nebo u rodičů.
Snažím se doplňovat galerii snímků obrazů na našich webových stránkách (www.drechsler.cz). I tam si někteří našli ten "svůj" obrázek.
Příští týden končí výstava na zámku Valeč u Karlových Varů, společná s dalším osmi malíři a fotografy.
Na konci listopadu budou mé obrazy součástí velkého festivalu umění na výstavišti v Českých Budějovicích.
DOTAZ: Jarusko, proc jsi nebyla vcera na vernisazi...?
ODPOVĚĎ:Drahá Marto,
na vernisáž naší společné kamarádky Terezy jsme se vypravovali. Obě upravené dorazit do Prahy, ovšem příroda si s námi a hlavně jednou s vnuček pohrála a jelo se k lékaři. Už je v pořádku.
Určitě se potkáme v Českých Budějovicích na ArtFestu, moc se těším na Tvé nové obrazy baletek.
DOTAZ: Dobrý dne Jarko,
na Vašich obrazech vždy obdivuji pozitivní energie, která je do nich vložená. Kolik obrazů jste již namalovala, prodáváte je a máte nějaké ,,neprodejné."
Kolik času malování věnujete a jak to přijímá Vaše okolí?
A kde berete inspiraci? Je to tak, že vás nějaké místo samo osloví, přirozeně vycítíte ,,to je ono, to zvěčním?"
A ještě dovolte jednu otázku - proč nikdy nemalujete vousaté muže?
ODPOVĚĎ:Dobrý den, máte krásné jméno.
Jsem ráda že obrazy působí pozitivně. Mé obrazy jsou jen maličké záběry z přírody. V ní je ta síla, ne ve mně.
Obrazy nepočítám, dřív jsem si je pečlivě zapisovala do notesu se všemi údaji - rozměr, technika, rok, případně místo kde vznikl. Při stěhování se bohužel ztratil a s ním i přehled o počtu namalovaných obrazů.
Je spousta míst která pozoruji měsíce, jak se mění s ročním obdobím, zásahem zemědělců, denním světlem. Ten správný čas pak přinese náhoda - zastavit se a namalovat.
Nejen vousaté, já nikdy nemaluji muže. Dvakrát jsem udělala výjimku - můj táta a jeden ze synovců. Portréty maluji výjimečně a jen v rodině. Musím k malovanému člověku mít osobní vztah, stejně jako ke krajině nebo zátiší.
DOTAZ: Co aktuálně tvoříte?
ODPOVĚĎ:Aktuálně tvořím publikaci Mělnická galerie Ve věži. Zpracovávám do formy knihy práci Nikoly Michňové o historii a životě tohoto jedinečného mělnického prostoru. Snad se mi podaří dovést ji do přijatelné podoby pro pamětníky i nové návštěvníky.
Je skvělé moci se dotýkat dobových katalogů, fotografií z vernisáži. V člověku se proberou vzpomínky. Na dětství kdy jsme na konci školního roku vystavovali s LŠU v Pražské bráně své výtvory. Na setkání s přáteli při vernisážích.
DOTAZ: Ahoj,

přestěhovali jste se z města na venkov. Jaké komplikace s tím byly spojené, co na tom naopak nejvíc oceňujete? Šli byste do tohu znovu, popřípadě doporučili byste to přátelům?

Díky
ODPOVĚĎ:Ahoj Leoši, vezmu to od konce Tvé otázky.
Lidem v našem věku bych přestěhování se z města na venkov určitě doporučila. Jen cestou nastěhovat se do "hotového" domu. Cítím na sobě a hlavně manželovi, který z našich "Drážďan", jak bývalou ruinu nazývali kamarádi, buduje vlastníma myšlenkama i rukama domov, že v 45 letech začít je pozdě.
Je potřeba si udržet kontakt s městem, přáteli, vyrážet za kulturou. To vidím možná jako jedinou komplikaci - absence kulturního života.
Oceňuji život v souladu s přírodou a jejími přirozenými procesy. Jako zásadní zkušenost to cítím pro své vnučky. Jdou krmit slepice a nedočkavě nakukují jestli se pod maminkou slepicí vyklubala miminka kuřátka. Ví že hrábě jsou na otočení posekané trávy, aby bylo seno pro králíky. Pozorují včely jak se létají napít do jezírka... je toho spousty.
A Tvé rodině bych cestu z města rozhodně přála. Už kvůli Vašim pesanům.
DOTAZ: Jarko, nějak stále nemůžu pochopit, jak všechny tvé aktivity dokážeš stíhat? Kde na to bereš čas? A ještě ty aktivity dokážeš dělat na 100%. To je neuvěřitené. Prozradíš svůj recept?
ODPOVĚĎ:To se jen zdá že vše stíhám a dělám na sto procent.
Upřímně, mám okolo sebe spoustu nedokončené práce, materiálů na zpracování, a těch plánů co ještě nosím v hlavě. Časoprostoru je u mě stále nedostatek. Těch zbytečných aktivit naštěstí přestěhováním se na venkov dost ubylo. Ale přibyly starosti o dům, zahradu, náš zvěřinec. Nenudím se.
Denně zvažuji které činnosti opustit, co nemá smysl nebo účinek abych vyšetřila čas. Jsou věci bez kterých v životě být můžeme, obzvlášť když se jim věnujeme na úkor svého štěstí a času s rodinou.

DOTAZ: Dobrý den, jakou grafikou se zabýváte - tou klasickou nebo počítačovou? Co děláte?
ODPOVĚĎ:Ke grafice klasické jsem přičichla pouze ve školních letech v LŠU na Mělníku a na workshopech Národní galerie Praha. Je to krásná práce, ale já zůstávám pouze v roli obdivovatele. Počítačová grafika mi vstoupila do života před více jak dvaceti lety a souhrou náhod se stala mou profesí.
Tvořím převážně reklamní grafiku, zpracovávám časopisy, katalogy, publikace. Pomáhám firmám tvořit jejich vizuální podobu a propagaci. Je to na dlouhý výpis.
Technologie, a díky nim i způsoby grafických projevů, se rychle mění a člověk nemá čas zakrnět. I když s přibývajícími roky se nepouštím do všeho nového po hlavě. Snažím se držet toho co si myslím že umím.
DOTAZ: Vzpomínáte na nejabsurdnější zakázku a která je z vašeho pohledu ta top na které jste se podílela?
ODPOVĚĎ:Mirku, nemám v paměti žádnou takovou zakázku a hledala jsem zodpovědně a dlouho.
Pokud jste očekával že zmíním naši spolupráci na knize No nekecj...! Pepína Balka, nebo Hrobníka paní Handlové, tak Vás zklamu. Je to běžná a krásná práce bez absurdit.
Ze souborů nejmenovaného textového editoru vytvořit knihu dává smysl mé práci. Mám myslím velké štěstí na autory a obsahy knih.
Vážím si jejich důvěry, že mi své dílo, někdy takřka životní, svěří ke zpracování.
DOTAZ: Dobrý den.Vaše překrásná díla tvoříte jakou technikou?Oil painting či water colour painting ?
ODPOVĚĎ:Drahá Adriano, v hlavě a fantaziích se zmítají nápady tvoření řadou netradičních technik, včetně plstěných nebo pletených obrazů.
Vrátila jsem se kdysi k malování s akvarelem. Je to technika ideální do paneláku - bez zápachu, rychle zasychá a dobře se skladuje.
Až s odstupem času jsem se dozvěděla jak je náročná technika. Jeden tah štětcem a už ho nezměníte.
Plenérové školy mě přivedly k olejomalbě a později k akrylovým barvám.
Olejomalbou technikou mokré do mokrého jsem hodně zlenivěla. Člověk si barvy míchá a přemalovává přímo na plátně. K akrylu se uchyluji v plenéru kvůli rychlému schnutí. Když jsme s manželem týden v plenéru a máme odvézt zpátky domů několik namalovaných pláten, je to pohodlnější balení. Cítím to trochu jako degeneraci - přizpůsobení se rychlému životnímu stylu.
Zkouším se čas od času vrátit k akvarelu, ale namaluji si jen rychlé skicy krajiny.
DOTAZ: Ahoj Jarko, vím, že jsi co do výtvarna multikanálová, dále fungující mladá babička a mj. každoročně pomáháš s organizací závodu MJ50. Nenapadlo Tě si tento závod někdy zkusit s lyžemi na nohou? Šlo by jistě o pozoruhodné derby s Markétou Želvou Přerovskou. A na prezentaci by Tě jistě na těch pár minut uvolnili... Jinak přeju hodně prodaných výtvorů z Tvé činnosti.
ODPOVĚĎ:Milý Filousi. To víš že mě svědí plosky zaběhnout si alespoň jednou mělnické jizerské kolečko v atraktivním modýlku. Bohužel, zpátky na zem od Tvého milého lidského humoru, stav mé krční páteře mi to zakazuje. Netušíš jak všem závodnicím závidím tu návštěvu pivní stolice a pozornost davů. Jsem ráda že můžu být s vámi alespoň okrajově při pořádání tak jedinečné akce jakou Mělnická jizerská 50 je.
Pro příští ročník bych doporučila promítání filmu Padesátka a účast zásadních herců v druhém a třetím rozběhu. Na startovní/cílovou bránu vyvěsit první hlášku z filmu: písmena K+M+B = kurva musíš běžet!

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT