Začínal s fotbalem na Pšovce právě pod trenérem Pavlem Šubou. Řeč je o jedenadvacetiletém brankáři Olympiku Aleši Soumarovi.

Proč jste vyměnil fotbal za futsal?
Bylo mi čtrnáct, když jsem poprvé nakoukl do juniorky Olympiku. Rok poté jsem kvůli fotbalovému vytížení s futsalem skončil. Jenže pak přišly zdravotní problémy. Prodělal jsem tři operace ramene a s chytáním jsem skončil. K futsalu jsem se vrátil po tříleté pauze, protože tady mě můj zdravotní stav omezuje jen minimálně.

A proč zrovna post gólmana?
To začalo ještě na Pšovce. Trenér Šuba neměl v žácích brankáře a tak padla volba na mě a už mi to zůstalo. Ale myslím, že toho ani jeden nelitujeme.

Jaký zápas byl pro vás v dresu Olympiku nejtěžší, a ze kterého máte naopak opravdu radost?
Vzpomínám asi nejvíc na juniorku, kdy jsme hráli Final Four v roce 2014. Semifinále i finále bylo tehdy velmi náročné. Nakonec jsme padli až ve finále a na penalty. Z toho dospělého futsalu je složité vybrat nejtěžší zápas, protože celou sezonu jsem lítal mezi béčkem a áčkem, ale celé jaro pro mě bylo slušné. Kdybych měl jeden zápas vybrat, asi to je ten poslední s Bocou.

Považujete páté místo ve druhé lize za úspěch nebo jste čekal víc?
Jak se to vezme. Sezona byla jako na houpačce, začátek super, pak přišel neskutečný útlum. Pak nás několik výher dostalo zpátky do hry o postup a po prohře v Litoměřicích jsme úplně odpadli. Museli jsme se dokonce v předposledním kole zachraňovat. Nikdo z nás to nehraje proto, abychom končili na pátém místě. Vždy budeme chtít skončit, co nejlépe a samozřejmě by bylo nejlepší hrát první ligu. Letos jsem tedy čekal víc, protože vím, že na víc opravdu máme.

Panuje v kabině Olympiku kamarádská atmosféra, nebo se někdy pohádáte?
Jsme kamarádi, děláme si srandičky a všichni si společně dobře pokecáme. Ani si nemyslím, že bychom se nějak hádali, ale když se nedaří, tak možná padne nějaké ostřejší slovo.

Jak se budete připravovat na další sezonu?
Musím shodit pár kilo, takže si určitě něco naplánuju. Bohužel nemám možnost absolvovat nějaké brankářské tréninky, ale zatím to neřeším. Tréninky s týmem snad zatím stačí.

Jaký je pro vás rozdíl mezi fotbalem a futsalem? Co je náročnější?
Fotbal je určitě náročnější, vím to podle brankářských tréninků. Větší hřiště a pro brankáře i větší brány a podobně. Tím ale nechci snižovat futsal, protože když si dáme hodně náročný brankářský trénink, člověku taky dlouho trvá, než chytí dech. Ale to už je o fyzickém stavu, který nemám nejlepší. Přece jen už mám svůj věk – pomalu mi táhne na 30 (směje se).

Děláte i jiný sport? Máte nějaké koníčky?
Na jiný sport nemám čas. Po odchodu ze základní školy jsem hrál jen fotbal a futsal. Spíše na všechny sporty rád koukám v televizi. Koníček je moje práce a strašně rád jezdím na hokej a fotbal do Prahy.

Jste Sparťan, fandí ještě někdo v rodině? Sledujete pečlivě ligové duely?
Děda je taky Sparťan, bratr se strejdou Slávisti, takže o zábavu máme doma postaráno. Jinak už nikdo moc nefandí, ale všichni v rodině moc nemusíme Viktorii Plzeň. Máme k tomu rodinné i sportovní důvody. Zápasy Sparty sleduju, jsem třetím rokem permanentkář, takže jsem skoro na každém zápase, včetně Evropských pohárů. A když je čas a není to tak daleko, jsem i na některých venkovních zápasech Sparty. Máme chatu kousek od Jablonce, takže zápasy Sparty v Jablonci a Liberci navštěvuji. Byl jsem i v Německu v Gelsenkirchenu, parádní zážitek a měli tam i hezké policistky.

Plánujete rodinu?
Určitě ano, už aby to bylo. Ale sám ji nezaložím.

Jaké je vaše civilní povolání? Pracujete v rodinné firmě?
Mám maturitu z dopravních prostředků. Máme rodinnou firmu, která se zaměřuje na autodopravu, takže jsem si po maturitě neužil ani volno a hned po víkendu jsem nastoupil. Každopádně to neberu ani jako práci, spíše je to koníček, protože mě to hodně baví. Dokonce tolik, že jsem minulý rok dostal povinnou dovolenou. Jakožto syn majitelů toho mám docela i hodně na starosti, takže pracovní doba někdy končí až ve večerních hodinách. Nic jednoduchého to rozhodně není. Někteří si myslí, že když pracujete v rodinné firmě, tak máte peníze jen za to, že ráno přijdete a odpoledne odejdete.

Vidíte svou budoucnost ve futsalu nebo v dopravě?
Určitě v dopravě, ve futsalu bude Olympik můj vrchol kariéry. A jak? To jsem sám zvědavý, ale pořád doma vymýšlíme nějaké nové věci a je jasně dané, že až na to přijde, firma bude moje s bratrem, takže tu mám obrovský závazek.