Klaudie je ze sportovní rodiny. Máma Daniela bývala atletkou, než si na konci základní školy vážně poranila koleno. A táta? Už roky je výborným fotbalistou, který ještě na prahu padesátky pálí v dresu Otvovic, kam ho ukecal kamarád z mládí Leoš Denk.

Pro dceru je ochotný obětovat všechno a konec její kariéry kousal hodně těžko. „Takhle blízko velkému sportu už nebude, její spoluhráčky z akademie už hrají extraligu na dobrých adresách (USK, BK Strakonice-U19 Chance.). Hodiny, které jsem s ní autem najezdil, nikdy nespočítám, dokonce jsme kvůli ní vyměnili rodinný dům ve Slaném za Buštěhrad,“ kroutí hlavou, ale jako správný táta tohle vše nakonec hodil za hlavu a podporuje Klaudii i při kickboxu.

Proč si vybrala mladá dáma tak odlišný sport? „Já dělala kickbox kvůli kondičce už v době, kdy jsem ještě hrála basketbal. A pak, když jsem před rokem ze dne na den skončila, tak mě kickbox nějak víc vtáhl. Deset let jsem hrála v kolektivu a tohle jsem brala jako změnu: bojovat sama za sebe,“ vysvětluje.

Vyšvihla se původně ve Slaném, kde vyrostl i aktuální basketbalový reprezentant Radek Farský a kde ji trénoval pojem - Luboš Fric. Brzy si jí všimli v akademii pražské Sparty, která se Slaným spolupracovala. Tamní trenér jí vozil na tréninky, což postupně převzali rodiče.

Následně Klaudie přešla na víceleté jazykové gymnázium v Praze, i tak se ale jezdilo autem dál. „A hodně. Kolikrát Klaudie přijela ze školy, já ji vzal a jeli jsme zpátky do Prahy na trénink. A večer se pak učila,“ popisuje namáhavý život její otec.

Vypadalo to, že jeho kariéru dcera strčí brzy do kapsy. S výběrem sparťanské akademie získala nejprve republikové stříbro v U15 a pak zlaté medaile na U17 a U19. Pokaždé přitom byla mladší než ostatní basketbalistky!

Trenéři jí prorokovali, že to má rozjeté na hezkou kariéru. Splnila si i cíl, v 16-ti letech si zahrála pár zápasů za ženy v 1. lize. A pak? Zmíněný konec v závěru minulého roku. Zviklat se nedala ani rodiči, kteří nechtěli dlouhé roky i spoustu investované energie vyhodit z okna ven.

Přesto to udělali a rodina se vydala ve sportu novým směrem. Táta ještě před vypuknutím pandemie koronaviru přihlásil dceru do proslulé kladenské SKS Areny, kde se jí skvěle ujali někdejší mistři světa v kickboxu Jan Homolka a Petr Kučera. A když se cvičebny povinně uzavřely, vymyslel jí otec tělocvičnu doma. V obývacím pokoji.

„Jsem blázen, do sportu určitě. Chci, aby moje holka sportovala, a vir jí nesmí zastavit. Měla malou místnost nahoře v domě, ale ta nestačila, proto mě napadl obývák. Máme ho udělaný tak, že se vystěhovat dá poměrně snadno,“ vypráví táta, který občas sám s dcerou zápolí (k nelibosti maminky), ale také s ní dělá výběhy a další fyzickou přípravu v posilovně.

„Jsem ráda, že mě i doma pochopili a pomáhají mi dál. Když jsem svoje rozhodnutí doma ohlásila, táta se nezlobil, to ne, ale byl smutný a to pro mě nebylo příjemné. Naštěstí jsme to přešli a podporují mne dál,“ je ráda Klaudie.

V kickboxu se nesmí bát přijmout jakoukoliv ránu a je s tím smířená, spoustu už jich dostala. „Dokonce od táty, při tréninku mi i trochu tekla krev,“ směje se, ale doplňuje, že právě přijímání ran snáší dobře po tátovi, který v kariéře byl tak trochu za otloukánka a jako nebezpečného rychlonohého útočníka ho okopala většina stoperů na Kladensku.

A kam by to Klaudie v kariéře ráda dotáhla? „V kickboxu jsem si ještě žádný cíl nedala. V basketu ano – zahrát si ligu za ženy - ten jsem si splnila. Tady si ale dávám jen krátkodobé mety, třeba dostat se ze začátečníků mezi závodníky. To už jsem splnila v srpnu. I dál chci dělat spíše malé krůčky,“ říká s dovětkem, že plánuje spíš profesní budoucnost.

Miluje fyzioterapii, už nyní o ní hodně přečetla a je rozhodnuta se právě tomuhle povolání věnovat. „Je v něm sice velká konkurence, ale když vidíte, že dnes skoro každý sedí pořád u počítače, budou všichni fyzioterapeuty potřebovat," uzavřela Klaudie Kuboušková.