Jak je to vůbec dlouho, co jste začala s basketem?
Bylo mi deset let, když jsem vzala poprvé balon do ruky. Dnes už je to 22 roků, co hraju a když to vyslovím tahle nahlas, zní to až neuvěřitelně.

A jak vás napadlo věnovat se zrovna basketbalu, nikdo z vaší rodiny přece nehraje?
Ne, nikdo z rodiny nehraje. Na konci čtvrté třídy se dělaly u nás na Kladně talentové zkoušky do sportovní třídy, která se měla otvírat se zaměřením na košíkovou. Protože jsem zkoušky udělala, začala jsem se basketbalu věnovat.

Který z klubů byl pro vás nejpřínosnější? A proč to vlastně na Spartě tehdy nevyšlo?
Začínala jsem na Kladně a potom přesídlila do Kralup. Trénovala jsem sice nějaký čas na Spartě, ale jelikož jsem trochu prostořeká, tak jsem si dost nesedla s tehdejším trenérem a díky tomu byl konec mé extraligové kariéry, aniž by vůbec začal. Ale rozhodně nejlepší a nejpřínosnější pro mě byly Kralupy, tam mě naučili hrát tak, jak hraji. A hlavně s holkama, se kterýma jsem od začátku, jsme neuvěřitelná parta. Je to moje druhá rodina, společně trávíme Silvestry i dovolené. Samozřejmě sem tam přibereme nějaké odchované „mládě". Sparta byla pro mě přínosná pouze v tom, že se mi splnil dávný sen, podívala jsem se do USA a zahrála si proti univerzitním týmům. Ale svou kralupskou rodinu bych za kariéru stejně nevyměnila.

Vzpomínáte na nějakého trenéra víc než na ostatní? Kdo vás dokázal nejvíc naučit, když jste tak svérázná, jak říkáte?
Rozhodně to byl Jaromír Čermák. To on mě doslova uhnal, abych šla hrát do Kralup, to on mě vše naučil. A i přesto, že jsme mezi sebou měli v mých telecích letech neshody, jsem ho měla hodně ráda a myslím, že i on mě.

Jak dopadla vaše poslední sezona v první lize?
Nebyla to obvyklá sezona. Trenérské otěže po panu Čermákovi převzala jeho žena, ale letos už nás nevedla ani ona, protože odešla do trenérského důchodu. Nenašel se nikdo, kdo by dokázal tu naši úroveň udržet. Začátek se nám moc nepovedl a pak se objevil nový trenér pan Rob a dostal nás ze dna až do play-off, kde jsme sice vypadly s prvním týmem, ale musely si na nás vzít posily, takže z nás mají stále respekt.

Kde hrajete v současné době? Myslím tím klub i umístění na palubovce?
Jsem pořád v Kralupech a nehodlám to měnit. Hraju na postu pivota. Sice jsem na podkošovou hráčku poměrně malá, ale myslím, že o to dravější.

Kolik času v životě vám basket vůbec zabírá?
Teď to už není zdaleka takové, práce je pro mě přednější, nějak se uživit musím. Takže když je něco potřeba, tak zkrátka na trénink nejedu. Zápasy máme o víkendech jednou za dva týdny a to je naprosto v pořádku. Odmala jsme takhle zvyklá hrát, takže naopak by mi to chybělo, kdyby nebyl žádný výjezd.

A je to na úkor něčeho?
Já myslím, že ani ne. Po tolika letech, co hraju, si to dokážu už naplánovat tak, abych měla soukromý život plnohodnotný a basketbal mi nikdy nechyběl. Je pravda, že ale ne vždycky se to stoprocentně povede. Například dovolená na horách, na kterou jezdím pravidelně, se ne vždy dá naplánovat podle zápasů, ale to se stane každé z nás.

Po tolika letech strávených po tělocvičnách máte pocit, že máte ještě nějaké rezervy?
Myslím, že nemám žádné rezervy. Už jsem ze sebe vydala všechno a v posledních letech si hraju svůj standard.

Co vám vůbec basket v životě dal? A co naopak zase vzal?
Jak už jsem říkala, dal mi ty opravdické přítelkyně. Naučil mě být týmovým hráčem i v soukromém životě, naučil mě samostatnosti, schopnosti dělit se a nemyslet jen na sebe. Mám pocit, že mi nevzal nic, nebo mě teď nenapadá žádné negativum. Někdo s basketem okolo puberty skončí, protože chce „pařit" s kamarády. Já to zvládala obojí, i když to bylo občas hodně náročné, ale zvládla jsem to.

Plánujete v blízké době rodinu nebo svatbu?
To je dobrá otázka vzhledem k věku. Rodinu bych určitě chtěla. A svatbu? Mám to tak na střídačku. Jednou bych se chtěla strašně vdávat a podruhé si říkám k čemu to vlastně je? Spíš ale převládá, že bych svatbu chtěla, abych měla jen ten svůj den a užila si velkou párty s přáteli.

A máte teď někoho, komu byste mohla to „ano" říct?
Teď zrovna ne, jsem nezadaná a užívám si života.

Ale zpátky k basketbalu, jak se chystáte na nadcházející sezonu? A na čem byste chtěla nejvíc zapracovat?
Trénuju normálně. A určitě bych teď chtěla zapracovat na tom, abych nebyla tak prostořeká na rozhodčí, někdy mi to dost přitěžuje. Jinak, co se týká basketbalu, tak jedině na fyzičce. Občas je to hodně náročné udržet krok s protihráčkou, která je o 14 let mladší.

Jaké jsou cíle v letošní sezoně?
Náš cíl je každý rok stejný – dostat se do play-off a pak rozhodně do první čtyřky.

Děláte i jiné sporty nebo nějaké koníčky, pokud na ně zbývá čas?
Ano, samozřejmě, kolo, brusle, badminton, tenis i snowboard. Všechny sporty, protože basketbalistky mají talent na všechny sporty. Jako koníčka mám hlavně přátele, filmy, knihy a samozřejmě sem tam nějakou párty.

Barbora Walterová