Jedním z nich byl i mělnický Ctibor Kačer, účastník loňského Vltava Runu nebo třeba nultého ročníku závodu ze Sněžky do Prahy.

„Minulý rok foukalo a pršelo, byla spousta bahna. Teď je počasí o hodně lepší, vyšlo to krásně," pochvaloval si muž, jehož cílem tentokrát nebylo co nejlepší umístění, ale spíš jakýsi trénink. „Běžel jsem zvolna, žádnou krizi na trati jsem neměl," řekl běžec, který se také tuto sezonu chystá na dálkové závody. „Pro letošní Vltava Run se nám podařilo sestavit štafetu místních běžců, jsou opravdu dobří. A poběžíme znovu i Sněžku, tu chceme vyhrát," netajil se svými ambicemi.

Pomohla čipová časomíra

Spokojený s průběhem závodu byl i jeho organizátor Martin Hunčovský, bývalý vynikající ultramaratonec.

„Navázali jsme na úspěšný druhý ročník nejen vyšší účastí, ale i zdokonalením servisu na trati. Pomocníci už lépe věděli, co se může v závodě stát a s čím budou muset pomoci," řekl krátce po skončení půlmaratonu s tím, že hodně pomohla čipová časomíra. „Usnadnila nám hlavně vyhlašování podle kategorií, určitě si ji pro příští rok zase objednáme, i když to není laciná záležitost," doplnil.

Jasně tak avizoval, že v organizaci populárního závodu bude pokračovat. „Užívám si, že se závod líbí. Myslím, že jsme tak dobrý podnik, že se nemusíme bát ani velké konkurence, jakou pro nás letos byla Kbelská desítka," připomněl, že ve stejném termínu jako Borecký půlmaraton se běžel desetikilometrový závod v Praze. „Běžci, kteří chtějí sezonu začít kratší tratí, startovali tam. Trochu nám to kolidovalo, myslím si, že kdyby Kbely nebyly, měli bychom tu pět set padesát závodníků. A zvládli bychom to," měl jasno Martin Hunčovský.

Kýta pro šťastlivce

Všichni účastníci sobotního závodu si domů odváželi nejen dobré pocity a vzpomínky, ale také pamětní medaili. Jeden vylosovaný šťastlivec navíc získal ještě osmikilovou vepřovou kýtu, na které si pak mohl pochutnat třeba s kamarády.