„Měli jsme být v Belgii zhruba hodinu poté, co se to stalo. Nepříjemný pocit, naše nálada hodně klesla. Čekali jsme pět hodin na letišti, zkoušeli náhradní dopravu, ale nakonec jsme odlet pozdrželi na další den," povídal sportovec, který ovládl při vyhlášení hned dvě kategorie – Hvězdu Deníku a Krajánek roku.

A nakonec byl rád, že do sálu berounského kulturního centra Plzeňka na vyhlášení dorazil. „Je lepší si převzít ocenění osobně, to je jasné. Navíc jsem v Berouně zase potkal spoustu mladých sportovců. Ale v opačném případě jsme mohli být o den déle na soustředění, které je vzhledem k blížící se olympiádě důležité."

Ano, olympiáda v Riu de Janeiro se blíží. A Martin Fuksa je coby úřadující mistr světa jedním žhavým českým želízkem v ohni. O svých ambicích ale mluvit nechce, zbytečně by si znepříjemňoval dny. Očekáváním svým nebo těch ostatních.

Raději bude tvrdě pracovat. Ne náhodou jsou jeho největšími vzory dříči z největších – Jaromír Jágr a Martin Doktor. „Mně nevadí mluvit o olympiádě, jen o těch cílech. Nač se stresovat osobními nároky, které bych pak nesplnil," vysvětluje.

Rio a olympijské sportoviště už navštívil loni při testovacích závodech. Zatímco kanál, vlastně spíš jezero, se mu stejně jako ostatním moc nelíbilo, protože tam hodně fouká od oceánu a voda je neklidná, to ostatní vnímal pozitivně.

„Strašně se mi tam líbilo, poznal jsem v Riu všechna zajímavá místa a na olympiádě se už mohu soustředit jen na závody. Ve volných chvílích jsem si tam vyzkoušel také jízdu na prkně, to mě moc bavilo. Zlepšujete fyzičku a posilujete vnitřní svaly," povídá a plánuje, že po sezoně zopakuje dovolenou podobnou loňskému výletu na Kapverdy. „Sluníčko, moře, prkno. Nádhera."

Martin pochází z kanoistické rodiny, jenže jako první zkoušel hokej. Však o Jágrovi jako o jednom ze vzorů jsme mluvili. Jenže i hokej má svoje negativa a Fuksovi nejvíc vadilo pokřikování rodičů na kluky za mantinelem, to pro něj nebylo. „U vody to je nepochybně lepší, pohybují se tam lidé, kteří si na nic nehrají. Každý, kdo dělá kanoistiku, tak proto, že ho baví a já bych rozhodně neměnil."

K radosti rodiny tedy vyhrála kanoistika – jeden z nejtvrdších sportů, to se píše málokdy. Trhat vodu pádlem, to stojí obrovskou dřinu. Nikdo jí za tebe neudělá. Fuksa se nad tím lehce usmívá. „Jsem rád, že to říkáte a spousta lidí to opravdu nezvládne, hlavně přechod mezi dospělé, kde už je to jen o dřině. Nicméně mě kanoistika obrovsky naplňuje a vše, co dělám kolem, mě obrovsky baví. Když u kanoistiky chcete vydržet, chce to jen makat a makat."

Klan Fuchsů, to je nymburská specialita. A vlastně i česká, klidně můžeme napsat i světová. V Nymburce by bez jejich přičinění kanoistika asi nebyla. Oni jsou hlavními tahouny, děda Josef jako šéf klubu, táta Petr trenér, Martin už mistr světa a jeho mladší brácha Petr také obrovský talent.

Podle dědy Josefa prý po olympiádě oba bráchové zkusí štěstí v jedné lodi. „Pravák a levák, co víc si v kanoistice přát. Petr má kvalitního spolujezdce, ale v budoucnu se ta možnost nabízí," povídal Josef Fuksa v Berouně, kde vstoupil do Síně slávy.

Martin bez obalu tvrdí, že nebýt dědy, v Nymburce by se možná voda ani nejezdila. „Klub tam založil s dalšími kamarády právě on. Je to průkopník a patří mu obrovský dík za to, co pro nymburskou kanoistiku dělá. Je to až neuvěřitelné. Vždyť on jako důchodce ještě vydělá peníze a všechny je obratem vrazí zase do kanoistiky," sklání Martin poklonu dědovi a chválí i tátu, který po dědovi pomalu začíná přebírat štafetu coby trenér," vypráví dvaadvacetiletý už hotový závodník.

A doufá, že nymburská tradice bude i díky Fuksům pokračovat. Bude se na tom podílet i on? „Po skončení kariéry bych se tomu vůbec nebránil, ale teď se ještě budu soustředit na svoje sportování. Zatím aspoň mohu ovlivňovat mladé kluky, protože v Nymburku pořád ještě pravidelně trénuji a cítím se tam skvěle," dodala velká medailová naděje České republiky pro Rio a muž, který má předpoklady k tomu, aby se minimálně přiblížil před dvaceti lety dvakrát zlatému Martinu Doktorovi.