Důvod nižší návštěvnosti? Na každém šprochu, pravdy trochu. Obavy z nekonečného a úmorného tropického horka? Možná. Cena vstupného? Dejme tomu. Víkendový pobyt na přírodní tribuně včetně nejpopulárnějšího „céčka“ 2900 korun, sedadlová část i přes šest tisíc.

Především jsou ale pryč léta, kdy česká Grand Prix figurovala v kalendáři šampionátu po třítýdenní prázdninové přestávce na konci srpna jako jedináček, nemajíce teritoriálního konkurenta. Letos byla druhým rokem po sobě vložena mezi německou a rakouskou Velkou cenu. A tři závody v srdci Evropy během čtyř týdnů? To je i pro náruživé motocyklové fanoušky z Německa, Maďarska a dalších zemí příliš. I proto těch čistě nedělních 84 678 diváků. O tři roky dříve to bylo o padesát tisíc víc! A méně návštěvníků dorazilo jen v roce 2016 během víkendu plného deště a bahna.

O co střídměji se jevila (přesto početná!) kulisa na tribunách, o to intenzivnější byl divácký prožitek, podtržený třetím místem Jakuba Kornfeila. Pro pětadvacetiletého rodáka z Kyjova šlo o snový, byť extrémně náročný víkend. Vždyť už ve čtvrtek se jeho sestře narodila holčička. V sobotu si vyjel první pole position v kariéře a v závodě kategorie Moto3, do jehož posledního kola opět vjížděl na první pozici, vybojoval i přes dílčí problémy pódiové umístění.

Kornfeil v první řadě ustál rekordní nápor na psychiku, který kulminoval v neděli po ránu v podobě vibrujícího telefonu, na nějž mu chodily stovky podpůrných esemesek. „Z toho tlaku jsem byl unavený. Musel jsem se zavřít do našeho kamionu, nasadit sluchátka a poslouchat hudbu. Nervozita ze mě spadla až po vyjetí z boxu, když jsem viděl jásající tribuny a bylo mi z toho bezmála do breku. Záměrně jsem pak chtěl jezdit první, a chtěl lidem ukázat, že na to mám, protože co je víc, než vodit závod? Každý metr trati ve vedení vám dodává strašně moc sebevědomí. Na velkoplošných obrazovkách jsem ale po očku sledoval situaci za zády, dokonce jsem kvůli tomu opakovaně přibrzdil, a hned věděl, že mne soupeři sjedou. A když jsem se propadl až na osmé místo? Okamžitě jsem hledal cestu zpátky na špici. Vzadu to bylo nebezpečné. Pohybovali se tam soupeři, kteří to na rozdíl od Di Giannantonia či Caneta tolik neumí, hrozilo, že mne někdo z nich v tom houfu sestřelí.“

Zatímco Jakub Kornfeil navázal na třetí místo Lukáše Peška z kubatury do 125 ccm z roku 2007, Karel Abraham pokračoval v tradici letošních bezbodových umístění v nejprestižnější kubatuře MotoGP. Málokdo z kritiků však vidí, že dva roky stará Ducati GP16 na víc nemá, a jeho kolega ve španělské stáji, potažmo Španěl Álvaro Bautista, jezdí novější model. „Kdyby záleželo na mně, osedlal bych raději loňskou motorku. Na té jsem se cítil lépe a dosahoval lepších výsledků. Když byl dobrý den, dokázal jsem skončit do desítky. Ta současná není nevyzpytatelná, ale jsme s ní na limitu. Vždycky to jezdec ještě může ovlivnit. Jde to posunout dál. Ale opravdu už nevím jak,“ posteskl si druhý ze tří našich jezdců na Velké ceně České republiky.

Od chvíle, co byl v roce 1987 současný okruh dostaven, a do moderního areálu se vrátil světový šampionát, se díky „divoké kartě“ objevila na startu řada českých jmen. Jejich výkony už jsou ale zapomenuty. Nejednou to končilo po pádu v kačírku, poté, co vypověděl službu nevýkonný soukromý motocykl, či hluboko na konci startovního pole s propastnou ztrátou. Z tohoto pohledu vystoupení šestnáctiletého Filipa Salače, jinak průběžně třetího závodníka Red Bull Rookies Cupu, nedopadlo nejhůře. Ačkoliv finální nastavení motorky nebylo ideální, a zkazilo mu pocit z víkendového a mezi elitou premiérového vystoupení. Cirkus kolem velkého dne Jakuba Kornfeila ho ale na každý pád připravil o větší porci veřejného zájmu. Tak snad příště?

Ostatně, jak to bude s našimi stálými účastníky v MS motocyklů v další sezoně, se v Brně nerozhodlo. Karel Abraham si zavtipkoval, že vedl pouhá předběžná jednání o předběžných jednáních, nakonec přiznal zájem ze strany týmu Reale Avintia Racing, za který letos jezdí Belgičan Simeon a Španěl Rabat. Smysl pro černý humor nechyběl ani Kornfeilovi v souvislosti s jeho stále častěji zmiňovaným přechodem o kategorii výš. „Týmoví manažeři mě sledují. Nicméně to není jen o výsledcích, ale i o financích. Celá strategie je proto složitější. V Brně jsme se ale posunuli dál. Zase máme o pár potenciálních týmů míň! Takže tak, i přesto, že jsou výsledky,“ řekl Kornfeil.

Zákulisní politika je vskutku složitá. Klíčovou roli hraje i národnost jezdců a jejich marketingový přesah. V podstatě je to malý zázrak, kolik let už si rozlohou i obchodním potenciálem ve světě motorismu nevýznamná Česká republika udržuje dva stabilní účastníky v seriálu mistrovství světa. Po Jaroslavu Hulešovi s Jakubem Smržem, později Lukáši Peškovi, a celkem nedávno Karlu Hanikovi, jsou tu ještě stále Karel Abraham a Jakub Kornfeil. Ale věčně to trvat nemusí. O to víc je zapotřebí si jejich účasti v MS motocyklů vážit. Stejně jako pořadatelství Velké ceny, ať už jsou kolem ní jakékoliv problémy, včetně financování, zejména u horentní sumy zalistovacího poplatku do kasy promotérské společnosti Dorna. Ačkoliv je česká Grand Prix druhou nejstarší v historii šampionátu po nizozemském Assenu, a příští rok by se měla jet jubilejně po padesáté, ani na ni nemáme věčné právo.

DAVID SOELDNER