V minulém rozhovoru s Rudolfem Greplem, prezindentem mšenského plochodrážního klubu jsme se zabývali hodnocením letošní sezony a důvody, které klub vedly k rozhodnutí nepřihlásit Mšeno pro rok 2016 do žádné týmové soutěže. Navíc se počet plánovaných závodů smrskne na jediný tradiční prvomájový Memoriál Emila Sovy. Hned poté by měla následovat potřebná rekonstrukce oválu. Dnes jsme si s šéfem mšenského klubu povídali o jeho cestě za plošinou na australský kontinent.

Jaký byl důvod vaší „inspekční" cesty do Austrálie?

Jeli jsme tam především kvůli návštěvě dvěma podnikům závodu Grand Prix v Melbourne a finále Mistrovství světa juniorských družstev v Milduře. Naše pětice kromě mne se australského „výletu" zúčastnil spíkr Miloslav Čmejla a plochodrážní fanoušek z Pardubic Jaroslav Staněk. Cestu organizoval Tomáš Rambousek, novinář píšící o ploché dráze, spolu se svou přítelkyní Veronikou Jelínkovou. Ta působí ve výboru plochodrážního klubu v Mariánských Lázních.

Mohl byste zhodnotit sportovní stránku výše uvedených podniků?

Grand Prix v Melbourne byla stejně jako všude jinde špičkovým závodem. Vše bylo perfektně připravené, dokonalý servis pro 26 tisíc fanoušků. Stadion je tak velký, že polovina míst ani nebyla obsazena. Samotný závod byl velmi pěkný, jeho vítězem se navíc stal náš dobrý známý, Američan Greg Hancock, který byl u všech tří titulů Mšena v extralize.

Měli jste možnost osobního setkání?

S tím jsme měli obrovský problém, protože depo bylo opravdu tvrdě chráněno. Nakonec se však naše setkání povedlo a bylo velice milé. Greg byl naší návštěvou překvapený, ale zároveň velmi potěšený.

Druhou soutěžní zastávkou vaší cesty se stal vnitrozemský ovál v Milduře, že?

Zdejší stadion byl pro mne velkým překvapením, už jen ho najít nebylo vůbec snadné. Je pro mne záhadou, jak je možné, že FIM tam přidělí vrcholný světový podnik. Kterýkoli stadion v Čechách má lepší polohu, dráhu, o zázemí ani nemluvě. Ještě den před závodem jsem prohlásil, že tady se finále juniorských družstev nemůže konat. S přípravou dráhy, která nebyla absolutně připravená, se začalo až druhý den dopoledne. O její „kvalitě" svědčí fakt, že během závodu došlo k 19 pádům. Většina jízd se neodjela napoprvé, některé se proběhly i natřikrát. Ale pozor, padali i zkušení jezdci, kteří už třeba nakoukli i do Grand Prix. Ital Armando Castagna, který byl předsedou jury, jenom jednou za závod nařídil mimořádnou úpravu dráhy.

Nenapadají vás souvislosti se zrušeným závodem ve Mšeně?

Při posledním nedokončeném podniku ve Mšeně upadla německá závodnice, která upřímně s plošinou teprve začíná, a Nowicki se svou chybou sám napíchl na vlastní motorku. Na tomto základě byl náš závod zrušen. Chtěl bych vidět, co by sudí z Čech dělal při zmiňovaném podniku v Milduře.

Co vás dále zaujalo v australském prostředí?

Je zajímavé, že se tam prakticky nejezdí týmové soutěže, jen závody jednotlivců. Byl jsem velmi zklamán prostředím, v němž probíhají vlastní klání. Jejich stadiony nemají prakticky vůbec žádné zázemí, tribuna neexistuje, jen ochoz na mezi. Myslím, že by českým jezdcům neškodilo, kdyby se tam vypravili. Možná proto jsou tak tvrdé podmínky základem úspěchů, které pak v Evropě mnohdy sklízejí australští jezdci. U nás jsou jezdci chováni doslova jako v bavlnce.

První zážitek z australského pobytu…

Kam zamíří Evropané v prvních momentech? No přece k moři… Vypravili jsme se k přírodnímu úkazu Dvanáct apoštolů, což jsou mořskou vodou vymleté skály, které skutečně vypadají jako figury. Už jich sice není dvanáct, protože moře vykonává svou „práci", ale zase se vymílají další.

Jaký byl váš další zážitek?

Ocitli jsme se hodně na jihu, kde na jaře nebývá nejtepleji. Na parkovišti u průlivu jsme zahlédli rodinku v neoprenových oblecích s prkny rodiče, dva větší synové a malá holčička. Z mola v sedmimetrové výšce naskákali do vody včetně nejmladší dívenky. V průlivu se začaly dělat pravidelné vlny. Najednou se moře vzedmulo jako náš Říp a na „připravené" vlně se celá pětice nechala vozit. Totéž se opakovalo několikrát po sobě. Musím říct, že tohle jsem pak už nikde neviděl.

KAREL HORŇÁK