Stál tehdy po drsné poslední etapě Středohořím na bedně, třásl se zimou jako osika a sotva udržel v rukou jednu z cen - horské kolo. „Na ten moment si vzpomenu kdykoli jsem se dostal do podobné situace. O ty nebyla při mé cyklokrosové kariéře nouze,“ vrátil se do zmíněného roku Jiří Pospíšil (26. 2. 1973). Jak v rozhovoru pro Mělnický deník přiznal, možná se závoděním sekne.

S cyklistikou jsi začínal až ve čtrnácti v Mělníku u člověka, který je dodnes cyklistikou posedlý.
„Na kole jsem už předtím jezdil, ale právě díky Augustýnu Řízkovi jsem se začal věnovat svému sportu naplno. Zasloužil se nejen o závodní vybavení, ale i o to, že mě přeregistroval do Mladé Boleslavi, kde se mě ujal stejně prima maník, trenér Antonín Ungermann.“

Kdy jsi zaznamenal svůj první výraznější úspěch?
„Ještě v mládežnických kategoriích a juniorech, v nichž jsem se stal dokonce i vicemistrem světa. Občas jsem se blýskl i na silnici. První větší úspěch jsem si připsal na konto ve čtrnácti v Závodu míru v Jevíčku mezi kadety.“

V Jevíčku startoval mimořádně silný ročník. Na startovní pásku se vás postavilo 330.
„Měl jsem štěstí, že jsem tam startoval a dokonce všechny porazil. To mě povzbudilo do další činnosti.“

Jak vidíš setkávání nadějí z celé Evropy v rámci ZMJ?
„Jako ambiciózní záležitost kluků, kteří se chtějí prosadit na silnici i v seniorském pelotonu. Mnozí z nich i v terénu. Ne náhodou drtivá většina vítězů z Terezína se stala postupem času i mistry světa, což by vydalo na pěkně velký seznam, zejména sousedních kolečkářů z Německa.“

Jak často se vracíš na místa činu do Mělníka a Terezína?
„V Mělníku jsem se zastavoval pravidelně, protože tam při tréninku zamířila naše parta. Obšťastňovali jsme mé rodiče a po občerstvení jsme mazali dál. Terezín byl stranou, i když jsem občas zmapoval i tratě některých etap ZMJ.“

Co je pravdy na tom, že rok 2008 je pro tebe rokem zásadního rozhodnutí?
„Je a není. Kvůli podnikání asi se závodní cyklistikou definitivně skončím. Při nejlepší vůli prostě pravidelnější trénink nestíhám. S patnácti stovkami natrénovaných kilometrů naproti pětadvaceti tisícovkám z časů vrcholné kariéry bych toho už asi příliš na silnici ani v terénu nepředvedl.“

Manželka a dvě dcery podobnou definitivu asi přivítají?
„Patrně ano. Ta jedenáctiletá si se mnou jednou vyrazila a zvládla sousto šesti desítek kilometrů. U domovních dveří ovšem zdůraznila, že už ji do sedla víckrát nedostanu.“