Nejinak tomu bylo v loňské sezoně, za kterou jsme se ohlédli společně s prezidentem klubu a zároveň Českého svazu vodního lyžování Ludvíkem Novákem. Na břehu rekreanty i rybáři hojně vyhledávané pískovny, co by kamenem dohodil od fotbalového stánku třetiligového Sokola Ovčáry, i když už na katastru sousedního Křenku. Přesně na této „adrese“ se nachází nejmodernější a nejkomplexnější středisko vodního lyžování v Česku.

„Teď v zimě to vypadá trochu smutně,“ říká při pohledu na zamrzlou a sněhem pokrytou vodní hladinu první muž českého vodního lyžování.

Teplota pod bodem mrazu nás nutí k rychlému přesunu do vyhřáté a stále ještě novotou vonící klubovny. „Současné zázemí jsme dokončili teprve před dvěma roky,“ dozvídám se při obhlídce posilovny, masážní a zasedací místnosti, která je zároveň takovou malou síní slávy. Celá jedna stěna je vyhrazena nablýskaným trofejím, které členové klubu sbírají jako na běžícím páse.

Vodní lyžování je tedy v těchto dnech „u ledu“ doslova a do písmene, a nebo vyvíjíte nějakou činnost?
Úplně u ledu nejsme, měli jsme od října přestávku, i když někteří chodili do posiloven. V současné době už ale rozjíždí přípravu jednotlivě na horách i v posilovnách. Protože máme závodníky věkově značně rozložené, tak jsme zvolili cestu individuální přípravy. Kdysi, když jsme měli třeba patnáct lidí ve dvou třech ročnících vedle sebe, tak jsme dělali soustředění dohromady. Dnes je ale problematické skloubit přípravu pro sedmi a sedmnáctileté tak, aby to bylo pro všechny zajímavé.

Jaké je tedy složení vaší členské základny?
Máme obsazené všechny věkové kategorie, což není v rámci republiky obvyklé. Tím, jak je sport drahý a náročný, tak jinde mají dva tři maximálně čtyři závodníky. My jich máme čtrnáct a z toho jsou téměř všichni v reprezentaci.

Kolik klubů vlastně v republice je?
Celkem je u nás pětadvacet klubů, ale těch, co vyvíjejí činnost, je devatenáct.

Největší hvězda jezdí v zámoří

Jak úspěšný byl pro váš oddíl právě skončený rok?
Nebyl sice tak úspěšný, jako ten předešlý, ale i tak jsme získali 37 medaili z republikových mistrovství juniorů (22) i dospělých (15). Pokud přijedeme na závody, tak obsazujeme přední místa. Opět jsme zvítězili v Českém poháru a v soutěži talentované mládeže. Zlatohlávková a Sedlmajer drží všechny české rekordy. Tedy dost slušná umístění v republice.

A za hranicemi?
Samozřejmě jsme měli i závodníky na Evropách. Adam Sedlmajer, který studuje a trénuje v Americe a jezdí za nás, pravidelně odevzdává medailové výkony. Letos byl druhý na mistrovství Evropy v kombinaci. Domácích soutěží se neúčastní, ale jezdí soutěže hlavně ve školských kategoriích v Americe. Z dalších, kteří byli na Evropách, třeba Petra Povolná získala dvě stříbrné a jednu bronzovou na ME juniorů za elektrickým vlekem.

Jaký je vůbec po sportovní stránce rozdíl mezi tím, když je tažnou jednotkou elektrický vlek a motorový člun?
Na elektrických vlecích je konkurence o trochu menší, protože je jezdí méně států, jen asi dvanáct. Za člunem je konkurence větší (kolem 35 zemí) a umístění i na čtvrtém pátém místě v Evropě je o něco cennější než třeba stříbrná za vlekem.

Sami rovněž pořádáte během roku některé závody.
V loňském roce byly celkem čtyři, včetně kvalifikačního závodu na mistrovství Evropy. Dále juniorské mistrovství republiky a tradiční Spolana Cup, což je mezinárodní závod družstev. Při něm pod záštitou města Neratovice pořádáme i závod mládeže do dvanácti let O neratovického medvěda. Na poslední chvíli jsme pak uspořádali i velkou republiku, kterou jezdíme dohromady se Slováky. Na Váhu totiž velká voda smetla dráhy.

Jak se vám daří přivádět nové adepty lyžování?
Převážně to děláme přes známé. Ještě před revolucí jsme to dělávali systémem náborů po školách, kdy se nám přihlásilo třeba patnáct dětí a z toho jich zbyla polovina. V současné době je to problematické. Sport je hodně drahý v závislosti s rostoucí cenou benzínu. I když závodníky vybavíme výstrojí a lyžemi, tak nejsme schopní dotovat celý benzín. Jeho cena se v současné době pohybuje okolo 400 tisíc za sezonu. Náklady pro jednotlivé závodníky jsou dost velké. Když si sedneme s rodiči, tak jim řekneme na rovinu, co to obnáší. Jediné, co můžeme nabídnout, je, že pokud je dítě alespoň průměrně pohybově nadané, tak má velkou šanci dostat se do reprezentace. Ale není to tenis ani fotbal, aby se s tím někdo mohl živit.

Sponzoři se dnes nehrnou

K tomu ještě dnes sponzoři každou korunu dvakrát otočí, než ji vloží do sportu…
Sponzoři se dnes opravdu neženou. V našem středisku jsme už pořádali pět Evrop a k pokrytí nákladů na jedno mistrovství bylo nutné sehnat třeba i 400 tisíc. Když jsme dělali první, to byla radost, to nám ještě přispívala Spolana a sbírali jsme dary po velkých částkách. Při té poslední jsme už ale sháněli částky po deseti tisících. Spolana dnes už ani nechce, abychom používali její název, i když nám ještě udělali při našem tradičním závodě výjimku. Uvidíme, jak to bude do budoucna. Alespoň letos bychom ještě pod tímto názvem jubilejní čtyřicátý ročník rádi uspořádali.

Ještě k těm případným novým zájemcům o lyžování. Stačí přijít, nazout lyže a jezdit?
Průměrně nadané dítě na dvou lyžích rekreačně bez problémů vyjede. Když ne napoprvé, tak napotřetí. Pokud se tomu ale chce věnovat, tak už jsou to hodiny tréninku a práce. Je nutné vypilovat tři disciplíny – figurální jízdu, skok a slalom. Starší sice od kombinace spíše utíkají a drží si jednu či dvě disciplíny, u dětí ale striktně chceme, aby jezdili všechny. Náročné je to nejen finančně, ale i časově, protože trénujeme denně na vodě i na suchu a o víkendu objíždíme závody.

Nová sezona pro vás začne hned, jak roztají ledy?
Většinou jsme jezdili posledních čtrnáct dní v březnu do emirátů na soustředění. Rostoucí náklady nás bohužel donutily ho letos vypustit. Od dubna, v případě lepšího počasí už koncem března, vyjedeme. Přes zimu je ještě šance jezdit na trenažér na bazén. V Neratovicích, kde je krátká pětadvacítka, i v Ústí, tam kvůli zvyšujícím se nákladům, jsme ale od toho upustili.

Trenérská výpomoc na plný úvazek

V čem jste podle vás napřed před ostatními oddíly v zemi?
Za našimi výsledky vidím práci trenérky, kterou je už šestnáctou sezonu Ludmila Makarevič z Běloruska, která sama dříve reprezentovala. Před šestnácti lety, kdy už jsme trénování časově nestíhali, jsme požádali běloruský svaz a oni nám ji poslali. Vydržela u nás dosud a předpokládám, že u nás ještě chvíli vydrží. Je to znát oproti klubům, kde nemají stálého trenéra a trénují jen rodiče nebo ten, kdo přijde.

Vaše trenérka to má tedy jako své zaměstnání?
Ano, přijede vždy k tomu prvnímu dubnu a odjíždí jak kdy. Někdy sezonu prodloužíme do konce října, ale třeba loni jsme to zabalili asi desátého. Když už člověk vidí na závodnících velkou únavu a chodí tři, tak je zbytečné platit trenérku. Jinak je to velká řehole. Ráno v sedm vstane, jde je rozhýbat a jezdí celý den až do půl osmé. Každý den včetně víkendů. Volno má pouze v pondělí dopoledne a dvě hodiny denně přes poledne, kdy jezdíme rekreačně pro zájemce. Je to náš jediný zaměstnanec, jinak vše děláme vlastními silami. Její syn nám navíc přes léto vypomáhá a jezdí člunem.

Olympiáda dál pouze snem

Jsme krátce v novém roce. Co byte popřál svému klubu i českému vodnímu lyžování?
Hlavně, aby se ve svazu i u nás daly dohromady nějaké finanční prostředky. Sazka neplatí, což je všeobecně známé. Navíc je nejasno i kolem státních dotací z ministerstva financí. Někteří lidé z řad ČSTV začali bojovat, aby příspěvek, který zavedl ministr Kalousek, právě když Sazka přestala platit, dostávaly pouze olympijské sporty. To my nejsme. Ze stejného důvodu nám školství nemůže platit ani na centrum mládeže, které tu beztak funguje. Občas u nás trénují nejen naši, ale i ostatní reprezentanti. Nikde jinde v republice totiž nemají takové podmínky.

To vás asi musí mrzet dvojnásob, že nepatříte do rodiny olympijských sportů…
Mrzí. Před olympiádou v Řecku, kdy sami Řekové měli enormní zájem, aby se to tam dostalo, se podle mě udělalo maximum. Nakonec to ale neprošlo ani jako ukázkový sport. Odpůrci argumentují tím, že je to příliš závislé na technice. Ale například jezdectví je zase závislé na koních. Bohužel se to nepodařilo a myslím, že ještě dlouho nepodaří.

Řadí se Česko do světové špičky?
Myslím, že ano. Ve člunech se na žebříčku pohybujeme mezi pátým a osmým místem, ve vlecích jsme třetí až čtvrtí.

Začínal téměř před půlstoletím na Slapech

Vodní lyžování se stalo jeho životním osudem. Když Ludvík Novák před více než čtyřmi desetiletími zakládal klub vodního lyžování při TJ Spolana Neratovice, určitě ještě netušil, že později bude stát v čele celého svazu a navíc se kvůli tomuto netradičnímu sportu přestěhuje z Neratovic přímo na břeh křeneckého „jezera“.

„Začínali jsme s partou kluků jako instruktoři na rekreačním středisku na Slapech, kde jsme obhospodařovali motorové čluny i plachetnice. Začali jsme se nějak vozit. Když jsme v roce 1967 viděli, že se v republice již jezdí organizovaně, tak jsme se přihlásili. Sezona 68 byla vzhledem k okupaci mrtvá, protože nám sebrali benzín. Od té další jsme ale již začali naplno,“ vzpomíná na krušné začátky.

Mimo Slapské přehrady v oblasti Nové Živohošti sloužilo k trénování i Labe. „Tam to bylo komplikované, protože nám třeba o půlnoci zavolali, že se blíží velká voda, a my museli jet stahovat dráhy. Proto jsme sháněli. Když pak ve Křenku kolem roku 1970 skončila těžba písku, tak jsme se přestěhovali sem. V roce 1972 už jsme jeli první Spolana Cup.“

Ludvík Novák považuje za svou výhodu, že jednadvacet let dělal vedoucího v TJ Neratovice. Dnes již v důchodu zvládá „prezidentovat“ klubu i svazu. „Přes svaz v Praze se řídí celé dění v rámci republiky jak ve vlekovém, tak ve člunovém vodním lyžování. Klub řídím ve spolupráci s dalšími asi čtyřmi lidmi,“ poodhaluje náplň své činnosti.

Z úspěchů neratovických vodních lyžařů v roce 2010

Adam Sedlmajer (reprezentant v kategorii dospělých): 2. místo: kombinace ME.
Petr Povolná (reprezentantka v kategorii dospělých): 2. místa: skok AMČR; skok a kombinace MEJ za vlekem; 3. místa: kombinace AMČR; figury MEJ za vlekem.
Martina Zlatohlávková (reprezentantka v kategorii dospělých): 1. místa: figury, slalom, skok a kombinace AMČR.
Viktor Meisner (reprezentant do 17 let): 1. místa: figury, skok a kombinace MČRJ; 2. místa: slalom a kombinace AMČR; slalom MČRJ.
Anna Češpivová (reprezentantka do 17 let): 1. místa: figury, slalom, skok a kombinace na MČRJ; 2. místa: figury, slalom a kombinace na AMČR; 3. místo: skok AMČR.
Bára Klementová (reprezentantka do 17 let): 2. místa: slalom a figury MČRJ; 3. místa: slalom a figury AMČR; kombinace MČRJ.
Jakub Češpivo (reprezentant do 14 let): 3. místa: figury, skok a kombinace MČRJ.
Karolína Susová (reprezentantka do 14 let): 2. místa: skok, figury a kombinace MČRJ; 3. místo: slalom MČRJ.