V osmé sérii pokutových kopů, poté, co Vahala vychytal Matoševiče, si postavil míč na penaltový puntík, a svým prvním dotykem s míčem v zápase poslal Českou republiku na vytoužený šampionát.

MÍŘIL ÚPLNĚ JINAM

„Chtěl jsem spíš zavřít oči a dát ránu pod břevno, ale absolutně jsem to netrefil. Jsem rád, že to tam prošlo nějak houslemi,“ přiznal šťastný střelec po bezprostředních oslavách na hrací ploše. A tak trochu i překvapil. Na první pohled se totiž zdálo, že přízemní střela mezi nohy brankáře byla dokonalým záměrem.

Svěřil se také s tím, že krátkou penaltu příliš často nekope. „V osmé sérii už nebylo moc lidí, kteří by mohli jít kopat. Jelikož jsem byl určený na dlouhou, šel jsem zkusit i krátkou, i když jsem ji kopal asi podruhé, nebo potřetí v životě,“ vykládal hráč, který v třiadvaceti patřil k nejmladším v koronavirem zkoušeném kádru.

Klíčovou chvíli ale ustál jako mazák. Šťastného trenéra českého výběru Tomáše Neumanna tím nepřekvapil: „Já jsem mu říkal už dřív, ať jde kopat. Byl určený i na případný desetimetrový kop. Věřil jsem, že to dá.“

A jak to, že předtím nemusel zasáhnout do hry? Ve futsalu totiž mohou do penaltového rozstřelu zasáhnout všichni nominovaní hráči (minimálně z celku, který jich má méně, z týmu soupeře pak může kopat maximálně stejný počet hráčů, pozn. autora), a to i pokud ve hře do zápasu vůbec nezasáhli.

ČEŠI BYLI HORŠÍ, ALE VZEPŘELI SE OSUDU

Svěřenci Tomáše Neumanna si i díky „hrdinovi z lavičky“ vybojovali místo mezi opravdovou smetánkou. Posuďte sami – na šampionát postoupí pouze sedm účastníků z Evropy (odveta Finsko – Srbsko byla odložena). Španělé (dvojnásobní mistři světa), Rusové (poslední finalisté), Portugalci, Kazaši (se naturalizovanými Brazilci), pořádající Litva… A Češi!

Účast se ale nerodila lehce. Už v únoru během kvalifikační skupiny v Brně chyběl domácí reprezentaci krůček, od přímého postupu je dělilo 35 sekund. Nakonec se však radovali Kazaši.

V baráži, kterou poznamenala pandemie koronaviru, dostali nejtěžšího možného soupeře, Chorvatsko. K tomu přišli v prvním zápase o několik pozitivně testovaných hráčů. V tuzemských podmínkách ke všemu nesměli ani trénovat, liga stála, zatímco Chorvaté stopli soutěž až před dvěma týdny, navíc mají několik legionářů v nejvyšší italské či španělské lize. Přesto Češi přivezli cennou remízu 2:2.

Jenže po zmatcích rozhodčích dostal dodatečně červenou kartu kapitán Lukáš Rešetár, což mu znemožnilo start v odvetě. Do sestavy se sice vrátil David Drozd, jeho dvojče Pavel však dodal negativní test na covid-19 pozdě, a tak nastoupit nemohl.

Domácí, opět v Brně, dvakrát prohrávali, ale nakonec vydřeli stejný výsledek jako v Zadaru. Přečkali i prodloužení. V páté sérii měl balkánský celek v penaltách mečbol… Jenže skvělý Vahala zneškodnil první penaltu, později ještě další dvě, a pak už přišla Vokounova chvíle.

„Oni měli skvělé individuality, ale my jsme hráli jako tým. To bych řekl, že rozhodlo,“ shrnul výstižně hlavní klíč k úspěchu loni ještě kapitán mateřského Olympiku.

A že se nakonec prokousali přes favorita jako outsider, jemuž se moc šancí na postup nedávalo? „Byli tam i lehčí soupeři, ale hrát se dá s každým. A pokud chceme postoupit na mistrovství světa, musíme postoupit přes každého.“

Český futsal tak slaví historicky čtvrtý postup na světový šampionát, kam se podívá po osmi, respektive devíti letech. Turnaj, který se hraje vždy v rozmezí čtyř let, a jenž se odehraje příští rok v září v Litvě, byl totiž kvůli koronaviru přeložen z roku 2020 na rok 2021.

Radost okamžitě zavládla také v mělnickém klubu. „Český futsal je tam, kam patří. A je úžasné, že se toho zúčastnil na poslední vteřinu a malinko tak přispěl k postupu i náš hráč,“ reagoval na facebooku manažer Olympiku Pavel Šuba s tím, že Jiří Vokoun je už odmala hráčem bez nervů… 

ČR – Chorvatsko 3:2 pk (2:2, 0:0 – 0:0, 0:0)

Branky: 7. Holý (Záruba), 20. Záruba – 4. Novak (Jelovčić), 17. Matošević (Marinović). Rozhodčí: Pelissier, Berg-Audic (oba FRA). ŽK: Horvat, Novak, Marinović (vš. CRO). Penalty: 6:5, rozhodující Vokoun. Hráno bez diváků.

ČR: Vahala (Němec) – Záruba, Slováček, Koudelka, D. Drozd – Baran, Vokoun, Křivánek, Seidler, Holý, Janovský, Vnuk. Trenér Tomáš Neumann.

Chorvatsko: Primić (Luketin) – Matošević, Jelovčić, Perić, Novak – Čekol, Kanjuh, Djuraš, Marinović, J. Suton, Horvat, L. Suton. Trenér Mato Stanković.