„Původně jsme chtěli vystupovat na nahodilých turnajích, ale do věci se vložil Patrik Suchý ze Sokola. Snažil se založit oddíl mužů už před lety, ale tehdy neúspěšně. Jelikož měl kontakty na pár kluků z každé party, nabídl nám účast v soutěži České florbalové unie," objasňuje vznik jeden z hráčů Martin Cífka.

Můžete více představit vaše mužstvo?
Je věkově velmi pestré. Jsou tam mladí kluci ve věku od pětadvaceti let, ale i tátové od rodin okolo čtyřicítky. V unii máme registrováno patnáct hráčů. Každý už hokejku v ruce držel, ale o pravidlech, taktice a hře jako takové měli představu asi jen tři až čtyři hráči. Za trenéra jsme si zvolili Patrika Suchého. Přeci jen šest let trénuje žáky pod Sokolem a nějaké zkušenosti má. Tréninky probíhaly přes prázdniny a byly vážně drsné. Někteří z nás byli vyřízení ještě po dvou dnech.

Koho byste zařadil mezi hlavní tahouny?
Nejvýraznějšími hráči jsou Jan Hliněný, Svatopluk Čech a Jaroslav Truksa. Ale ono to tak nejde říct přesně, protože každý máme v týmu nějakou úlohu a pozici, a tu si plníme, jak nejlépe umíme. Nedovedu si představit obranu bez Edy Chlebovského, nebo křídlo bez Oty Vacka. I když máme individuality, naše výsledky jsou otázkou kolektivní práce týmu. Byly zápasy, kde stříleli branky jen kluci z druhé pětky. Takže se nedá říct, kdo je nej v obou pohledech.

Jak se vám daří v nejnižší soutěži v Praze a Středočeském kraji? A jakou má vlastně úroveň?
Zatím pendlujeme mezi třetí a čtvrtou příčkou. Michal Kokeš, který má na starost sekretariát Prahy a Středočeského kraje, kde zastřešuje všechny soutěže, se po jednom našem turnaji vyjádřil, že jsme jako nováček překvapili a máme našlápnuto na zajímavé postupy. I když je to nejnižší soutěž, hrajeme proti soupeřům, kteří mají hráče v lize juniorů, nebo divizi, což je pod celostátní soutěží. Takže se nedá říct, že by to byl nějaký prales. Každý tým může do zápasu použít až tři hráče z áčka nebo nižšího týmu. Silný tým mají Athletics Praha D a Kralupy. V soutěžích mají letité zkušenosti a áčkové týmy hrají o tři až šest soutěží výš.

Předpokládám, že se hraje turnajově, kde případně pořádáte svá domácí utkání?
Ano, v jeden den odehrajeme dvě utkání na třikrát dvanáct minut čistého času. Domácí turnaj jsme pořádali v Praze – Čakovicích a už se těšíme na mělnickou sportovní halu, která má být u Gymnázia Jana Palacha. Minimální rozměr hřiště je 36 krát 18 metrů, to žádná místní hala nesplňuje. Nafukovačky mají problém s povrchem nebo zázemím.

Kde a jak často se scházíte k tréninkům?
Trénujeme každou středu od 20 do 22 hodin v Dolních Beřkovicích. Scházíme se v počtu deseti až dvanácti.

Už tu padla zmínka o postupech. Jaké jsou tedy dlouhodobé cíle vaší party?
To je spíše otázka na Patrika Suchého. Rád by oddíl mužů i žen a několik kategorií dětí s účastí v nejvyšších soutěží. Ale jako tým chceme ustát tuto sezonu, říct si, kdo může a chce pokračovat a podle zájmu veřejnosti přijmout další hráče a vytvořit áčko a béčko. Sokol sice opustilo všech pět hráček, které přestoupily do týmu jako je SJM Herbadent, FA Mladá Boleslav – ty mají zastoupení v extralize žen, nebo Kralup, kde juniorky hrají první ligu. Ale už teď vodí některé žáky na naše tréninky a jsou to fakt šikovní kluci. Takže doufám, že tu florbal hodně dlouho vydrží, i když to zatím dělá jen jeden člověk.

V Mělníku funguje florbal právě i pod Sokolem. Máte něco společného? Nekonkurujete si?
My jsme chtěli působit pod Sokolem, ale byli jsme odmítnuti. Tak jsme založili vlastní občanské sdružení a působíme nezávisle. Konkurencí určitě nejsme. To, že florbal v Mělníku existuje, je práce jen jednoho člověka. Takže spíše bychom se do budoucna pokusili o nějakou spolupráci. To ale záleží na příchodu nových trenérů, nebo na Patrikovi.

Na závěr odlehčení: V názvu máte Floor Maniacs. Jak to vzniklo a považujete se za opravdové „maniaky"?
O názvu týmu se vedly velké debaty. Už v počátcích parta, která se scházela v hale ISŠT Mělník, měla několik působivých názvů v přípravě, nakonec bylo jasno o názvu Floor Maniaků. Při spojení druhé party opět nastaly debaty, jestli maniaci nejsou moc agresivní název, na druhou stranu bylo přednější zajistit jeho funkčnost a chod na celou sezonu. A protože jsme původně chtěli působit, jen jako sranda tým na nárazových turnajích, byli jsme Maniaci.