Náročný loňský rok zvládla. Snažila se své svěřence udržet aktivní. Trénovali v každé situaci, vždy se řídili nařízeními vlády. Ale zažila i momenty, které vůbec nečekala. „Když jsem se šla proběhnout a viděla náš čáslavský stadion zamčený na řetěz, tak mi bylo do breku,“ přiznala Ludmila Formanová v rozhovoru pro Deník.

Začnu aktuálním tématem. Zajímá mě, co vlastně děláte, když je zavřená škola i sportoviště? Čím se zabavujete?

Škola je zavřená, ale učíme distančně. I my tělocvikáři se snažíme, i když učit náš předmět na dálku je složitější. Dvakrát týdně se snažíme dělat online cvičení pro celou školu. Snažíme se ho měnit. Jednou je posilovací, podruhé se švihadly a pak třeba jóga. Měli jsme i hosty, kteří předcvičovali. Mám i hodiny klasické výuky. Snažím se pro studenty vymýšlet třeba kvízy, aby měli všeobecný sportovní přehled.

Je o vaše online cvičení na gymnáziu zájem?

Docela ano. I když děti nemají zrovna v danou chvíli čas, tak dostanou odkaz na YouTube, kde si mohou cvičení pustit zpětně. Máme zpětnou vazbu. Líbí se jim to a jsou rády. Jsem ráda, že i gymnázium jede po pohybové stránce dobře. Je potřeba, aby se děti hýbaly.

Bude pro děti problémem návrat k normálnímu sportovnímu životu? Spousta z nich mohla zpohodlnět.

Většina dětí asi zpohodlní. Přece jen sedí celé dopoledne u počítače. Nemají sportovní kroužky a samy se moc nedonutí. To je těžké. Děti mají pohybu hodně málo.

V rozhovoru, který jste poskytla na jaře loňského roku, jste hezky mluvila o čáslavském atletickém stadionu, který byl po první vlně pandemie plný dětí. Jak momentálně komunikujete se svými svěřenci v AC Čáslav?

Jako jedni z mála jedeme pořád. I přes všechna omezení, kdy můžeme být jen po dvou. Za celou dobu pandemie jsme nepřestali trénovat. Vždy jsme to vymysleli tak, aby to šlo. I když strávíme s Janou Červenkovou na stadionu delší dobu. Děti se nám střídají od třech do pěti odpoledne. Máme je rozdělené podle aktuálních vládních nařízeních. Hodně jsme i v parku nebo v lese. Jsme venku, nejsme vevnitř. Nesmíme třeba využívat šatny. Nyní jsem vlastně na stadionu více, než jsem na něm byla předtím. (směje se) Jsme sice zmrzlí, ale jsem ráda, že děti samy chtějí. Na stadionu jsme opravdu každý den.

Kolik dětí máte v AC Čáslav?

S Janou Červenkovou se nám prostřídá zhruba dvacet dětí denně. Musí být ale rozdělené do skupinek.

Obecně je v Čáslavi zájem o atletiku?

Ano, je. Máme hodně dětí. Nejmenší děti jsou vedené pod Domem dětí a mládeže v Čáslavi. Trénují dvakrát týdně. My bereme školní děti od šesti let, kterých třeba na podzim přijde sto. Někdo odpadne a děti, které atletika baví, zaregistrujeme pod AC Čáslav, takže mohou jezdit na závody.

Jak se v oddíle angažuje vaše bývalá trenérka Jarmila Kratochvílová, která koncem ledna oslavila sedmdesátiny?

V oddíle stále působí. Je předsedkyní klubu a má svou tréninkovou skupinu starších atletů, ve které je pět až šest lidí. Stále je aktivní.

V jednom rozhovoru jste zmiňovala, že váš syn hraje hokej za kutnohorské Sršně. Platí to stále?

Platí. Akorát v letošní sezoně toho moc neodehráli. (směje se)

Jak jste ho tedy sportovně zabavila?

Chodil se mnou na atletiku. Odehráli snad čtyři zápasy, měli nějaké tréninky, pak přípravu na suchu, ale po ukončení všeho se vrátil k atletice.

Ludmila Formanová při rozcvičce s dětmi.Ludmila Formanová při rozcvičce s dětmi.Zdroj: Deník / Michal Rojšl

Uvědomuje si dnešní generace dětí, jak velká sportovní osobnost je trénuje? Mám na mysli, zda znají vaše úspěchy. Přijde občas nějaký zvědavec?

Ve škole u těch nejmenších dětí si nejsem moc jistá. Možná jim o mně řeknou rodiče. Ale na atletice vědí. Děti se zajímají.

Ukazujete jim někdy i své medaile?

Děti z oddílu je už viděly. (směje se) Někdy se spíše ptají. Starší atlety zajímá, jak jsem trénovala. Co jsem dělala nebo jak posilovala.

Jak se udržujete v kondici nyní? Chodíte si zaběhat nebo se věnujete jiným sportům?

Běhávala jsem závody RunCzech. Spíš půlmaratony. Ale poslední dobou nic nebylo. Naposledy jsem před pandemií běžela půlmaraton v Karlových Varech. Začala jsem chodit plavat do oddílu k Balážovým, což mě hodně bavilo, ale také to muselo na čas skončit. Kondiční plavecký trénink byl moc fajn.

To skoro zní, jako byste pomýšlela na triatlon.

Také jsem měla od kamaráda nabídku na triatlon. (směje se) Do přírodní vody jsem si ale úplně netroufla. Bazén je jiný. Stále se chodím s kamarády nebo sama proběhnout. Když to jde, zajdu i do posilovny.

Když běžíte půlmaraton, připravujete se cíleně na nějaký čas nebo si jdete závod čistě užít?

Vždy si říkám, že si půjdu závod užít a nebudu hlídat hodinky. Samozřejmě to tak není. (směje se) Připravuji se, když už se na závod přihlásím. Chodím běhat a sleduji hodinky. Motivace překonat svůj osobák na půlmaratonu by byla, to zase tak výborný čas není. (usmívá se)

Zvládla jste rok 2020 v pohodě i přes veškerá omezení, která komplikovala sportovní život? Přece jen na takové zákazy jste asi nikdy v životě zvyklá nebyla.

Když všechno začalo, tak jsem si vážně myslela, že bude škola zavřená jen čtrnáct dní. Ani ve snu by mě nenapadlo, že to bude trvat takhle dlouho. Pamatuji si, že jsme byli loni o jarních prázdninách na dovolené v Rakousku, po které jsme museli na čtrnáct dní do karantény. Když jsem se pak šla proběhnout a viděla náš čáslavský stadion zamčený na řetěz, tak mi bylo do breku. Jak to šlo, tak jsme se snažili, aby děti dál chodily trénovat.

Ludmila FORMANOVÁ (47)
V současnosti žije se svým partnerem a synem Petrem (15) v Čáslavi. Pracuje jako učitelka tělocviku na tamním gymnáziu. Stále se aktivně věnuje výchově atletické mládeže v AC Čáslav. Tedy v klubu, který vede její bývalá trenérka Jarmila Kratochvílová. Během své kariéry běhala Formanová hlavně osmistovky. Stala se osminásobnou mistryní ČR v hale a osminásobnou mistryní republiky i venku. V roce 1998 vyhrála halové mistrovství Evropy. O rok později ovládla i halové mistrovství světa a největší úspěch přišel v témže roce v létě, kdy vyhrála finále běhu na 800 metrů na světovém šampionátu v Seville.

V jednu chvíli se dokonce smělo sportovat pouze s rouškou? Co jste na nařízení říkala?

Myslím si, že přenos nákazy venku, když člověk běží, je minimální. S rouškou se moc běhat nedá. Když jsem šla na jaře běhat s rouškou, tak se přiznám, že ve chvíli, kdy jsem nikoho neviděla nebo nepotkávala, tak jsem si ji sundávala. Nedalo se v tom dýchat.

Prošla jste si nemocí covid-19?

Ne. Nebo jsem o ní nevěděla. Nedávno jsme byli s partnerem na testech, zda jsme nemoc měli nebo ne. Vyšly nám tak nízké hodnoty protilátek a bylo nám řečeno, že jsme nemoc neprodělali.

Máte nějakou oblíbenou destinaci, o kterou jste loni vinou koronaviru přišla?

Jela bych se podívat na Jizerskou padesátku. V létě bychom se asi letěli podívat k moři. Na druhou stranu jsme byli v Čechách. Vyrazili jsme na kola na jižní Moravu a bylo to moc fajn. Hold byla situace, jaká byla. Člověk musí brát, co je.

V roce 2020 se měla konat letní olympiáda. Je podle vás správně, že ji o rok odložili na letošek?

Je to zvláštní. Četla jsem nějaké informace, že olympiáda nakonec stejně nebude. Sportovní hledisko trpí. Mělo být i atletické mistrovství Evropy v Curychu. Sportovní věci mě mrzí. Hodně sport sleduji. Když jsem se dívala na Diamantovou ligu a viděla atlety před prázdnými tribunami, tak si to vůbec neumím představit.

Málem jste mi sebrala otázku. Dovedete si představit finále mistrovství světa v Seville 1999 bez diváků?

Ne, vůbec. Vzpomínám si, jak jsem na stadion přišla. Po nás se běžel závod na patnáct set metrů mužů, kde byli tři Španělé. Stadion byl plný. Neskutečná atmosféra. Nedovedu si představit, že bych běžela tak velké závody jako je světový či evropský šampionát bez diváků.

Mistryně světa v běhu na 800 metrů Ludmila Formanová.Mistryně světa v běhu na 800 metrů Ludmila Formanová.Zdroj: Deník/Diana Kovandová

K vaší zlaté medaili se váže strhující finiš, ve kterém jste všechny soupeřky předběhla. Měly na výkonu podíl i plné tribuny?

Je fakt, že jsem atmosféru vnímala před samotným závodem. Když jsem běžela, tak už jsem fanoušky nevnímala. Soustředila jsem se sama na sebe. Po závodě to zase na mě všechno dolehlo.

Takže by váš mohutný finiš přišel i před prázdným stadionem?

Myslím si, že ano. (rozesměje se) Sport bez lidí je ale vážně divný. Na druhou stranu alespoň mohou sportovci závodit. O Vánocích jsem viděla rozhovor s Ester Ledeckou, která říkala, že je ráda, že může jezdit, i když tam lidi nemohou být. Sportovci trénují a potřebují svou dřinu prodat.

Na jakou sportovní událost si první vzpomenete, když se vás zeptám, co jste v roce 2020 sledovala?

Co se mi vybaví? Asi Diamantová liga. Jinak toho moc nebylo. Také jsme koukali na Tour de France.

Ještě se vás zeptám na vaše plány. Mluvila jste o Jizerské padesátce. Plánujete si ji zaběhnout?

Jela jsem ji jednou před pěti nebo šesti lety. Bylo to pro mě strašné, ač mám běžky ráda. Když jsem trénovala, tak jsme hodně času trávili v horách na běžkách. Ten ročník, kdy jsem Jizerskou padesátku jela, nebyly ideální podmínky. Trápila jsem se a řekla si, že už to nepojedu. Nicméně ten závod mám ráda a vždy jsem se na něj jezdila alespoň podívat.

Zatím tedy návrat do závodní stopy neplánujete?

Zatím ne. (směje se) Nikdy neříkejte nikdy. Uvidíme, co bude.

Máte naplánovaný nějaký jiný závod pro letošní rok?

Nemám, čekám, jak se situace vyvine.

A co nějaký maraton?

Asi ne. Běžela jsem dva a příprava zabere vždy hodně času. Člověk přece jen nechce tolik trpět, i když trpí vždy. Ráda bych si dala nějaký půlmaraton nebo desítku. Snad to půjde. Opravdu se mi líbily závody s RunCzech. V září jsem běhala v Praze i noční Birell desítku.

Jaké máte cíle coby atletická trenérka?

Máme spousty šikovných dětí, které se mohou někam dostat. Ve starších žácích máme atlety, kteří se dostali na republiku, do finále nebo skončili těsně za medailí. Mám radost, když jsem jim daří. Ještě víc mě baví, když vidím, že chtějí chodit trénovat a atletika je baví.

Prozraďte mi, jak dlouho vlastně učíte? Ještě vás to netrávilo? A chcete učit až do důchodu?

To netuším, zda až do důchodu. (usmívá se) Na gymnáziu učím deset let. Stále mě ta práce baví. Máme tam inteligentní děti. I když někdo není pohybově nadaný, tak chce a má zájem sportovat.

Máte nějakou výzvu, kterou byste si chtěla zkusit ať už po pracovní či sportovní stránce?

Asi ani ne. Po atletické stránce bych si přála, aby náš oddíl i nadále fungoval, abychom měli šikovné děti a někdo z nich se prosadil i na republikovou nebo vyšší úroveň. To by mě naplňovalo.

Zkrátka aby někdo pokračoval v odkazu Jarmily Kratochvílové a Ludmily Formanové.

Ano, aby někdo navázal. Čáslavská atletika má dlouholetou tradici. I na malém městě jde atletika dělat na vysoké úrovni.