Ve většině anonymních odpovědích ohledně nejlepších podmínek zazněly právě Horní Počaply. A nutno podotknout, že naprosto zaslouženě. Jedinečný a jednoduše poskládaný sportovní areál je ozdobou okresu, na zápasy v Horních Počaplech se zkrátka těší díky příjemnému prostředí i hráči soupeře. Areál navíc není zdaleka jen o fotbale, nabízí nespočet dalších sportovních možností.

V JEDNODUCHOSTI JE KRÁSA

Vítaným bonusem ohledně fotbalu je na hřišti v Horních Počaplech malá, dobře vypadající tribuna, která je díky své nenáročnosti snadno udržovatelná. I zde jde Sokol ostatním týmům příkladem. Vypadá totiž výrazně lépe, než staré dřevěné tribuny, které se musí neustále renovovat a na podobnou jednoduchost vsadily už třeba i oddíly ze Záryb či Řepína.

„Areál v Počaplech je asi opravdu nejlepší. Více fotbalových hřišť, hodně kabin, celkový dojem je při jeho návštěvě více než dobrý. Navíc jsou tam neustále v pohotovosti na velkou akci. Když do areálu míří OFS, stačí zavolat pár dní předem a vše stihnou perfektně připravit,“ libuje si předseda mělnického svazu Jiří Kabyl.

Ovšem zázemí, které je na solidní úrovni, nenajdete jen v Počaplech. Sudí jmenovali za prvním oddílem několik dalších hřišť. Vzpomněli si na Velký Borek a více než v jedné odpovědi zaznělo, možná trochu překvapivě, Mšeno.

„Je milé slyšet, že k nám rozhodčí rádi jezdí a že máme pěkné zázemí. Náš areál je sice starší, ale je neustále udržovaný a v tomto ohledu odvádí výbornou práci správce Martin Nesládek starší s manželkou Zuzanou. I trávník máme řekl bych v dobrém stavu,“ říká s úsměvem předseda Velkého Borku Jiří Vavřina. 

NOČNÍ MŮRA SUDÍCH

Arbitři se však museli popasovat i s druhou částí otázky, těžší. Měli určit nejhorší zázemí. A není divu, že většina z nich jmenovala kluby z nejnižších soutěží. Vícekrát byl jmenovaný Dřínov, došlo také na Střezivojice. Zaznělo i Obříství, tým okresního přeboru.

„U klubů ze IV. třídy je to samozřejmě nejhorší. S tím ale musíte prostě počítat, nejnižší soutěže jsou tímhle proslulé. Na druhou stranu – sportovně technická komise v nejbližší minulosti neřešila totálně nevyhovující prostředí. Vyložená hrůza u nás není,“ myslí si Jiří Kabyl. 

O tom úplně nejdůležitějším se ale stejně rozhoduje jednou týdně, zpravidla o víkendu a během devadesáti minut. Krásný areál není ani omylem zárukou zisku tří bodů. Stejně tak vše platí naopak – v útrobách hrůzostrašně vypadající stavby se často skrývá parta, která vás na trávníku roznese na kopytech. I proto je vesnický fotbal jistou vzácností a raritou, má své nezaměnitelné kouzlo.