V minulosti aktivní boxer, který byl i u začátků slavnějšího Rudolfa Kraje, už několikrát prokázal, že má srdce na správném místě. Před časem pomohl s organizováním finanční sbírky pro nemocnou dívku. Při první vlně pandemie vyráběl a roznášel roušky. Zpátky do normálního života za přispění Rudolfa Kraje přivedl z ulice svého bývalého reprezentačního kolegu…

„Podobné ocenění jsem nečekal a moc si toho vážím. Snažím se spontánně pomáhat všem a nejde mi o žádné vyznamenání. Nedělám to navíc jako Franta, ale za oddíl, ať je vidět raději ten,“ zdůrazňuje na úvod sedmačtyřicetiletý Tomšů.

Pomáhat se podle svých slov snaží celou dobu od chvíle, co v Neratovicích před lety převzal oddíl SK Boxing. Záběr těch, kterým podává pomocnou ruku, je široký – od mentálně postižených, přes seniory až po školní mládež. „Beru to tak, že tím městu splácím podporu, které se nám i dalším oddílům dostává. Navíc mě to baví. Odmalička jsem vyrůstal u babičky. Ke starším lidem mám blízko,“ říká.

Meziokresní turnaj fotbalových výběrů U11 a U12 v Kladně-Švermově se zúčastnily týmy Kladno, Rakovník, Beroun a Mělník.
FOTO: Meziokresní turnaj malých fotbalistů ovládly Kladno a Beroun

Box je kromě rodiny a práce coby obchodního zástupce jeho hlavní životní náplní. Aktivně se mu věnoval od patnácti do zhruba třiadvaceti.V Mělníku, kam to měl rodák z Vavřinče kousek, si zaboxoval nejvyšší soutěž po boku později mnohem slavnějšího Rudolfa Kraje.

„Bydlel tehdy nad mojí přítelkyní. Jednou se zeptal, jestli může přijít na box, a od té doby boxoval,“ připomněl, že byl u začátků stříbrného olympijského medailisty.

Také Tomšů má ve sbírce několik „placek“, ať už z mistrovství republiky nebo mezinárodních turnajů, reprezentoval. Po vojně ale odsunul box na vedlejší kolej, založil rodinu a přípravě už nedával tolik, kolik bylo potřeba, aby se vrátil na nejvyšší úroveň. Později svůj oblíbený sport opustil docela. Podnikal. Vrátil se jako trenér. Nejdříve v Mělníku po boku Václava Pojkara a Kryštofa Marounka.

Vyhlášení ankety Sportovec Mělnicka 2020
Sportovcem Mělnicka je žokej Bartoš, zářil především za hranicemi

Před sedmi lety byl požádán, zda by nepomohl oddílu v Neratovicích, kývl a stal se pak i jeho předsedou. Za poměrně krátkou dobu dokázal se svými spolupracovníky Lukášem Janouškem, Martinem Dvořákem, Radimem Mlejnkem a Milanem Teringou přivést na nejvyšší stupínky republikového mistrovství několik talentů.

Kromě boxu už otec tří dcer, který se před dvaceti lety přestěhoval přes kopec do Kel, jiné záliby nestíhá. „Jsem rád, že mi rodina toleruje to, co sportu dávám. Starat se o klub, být třikrát v týdnu pět hodin v tělocvičně, zabere spoustu času,“ říká František Tomšů.

Práce pro klub jej ale zároveň nabíjí. „Když pak vidíte výsledky těch náctiletých dětí, vychováte mistra republiky a vezete ho na mistrovství Evropy. To vás motivuje. Stejně příjemné ale je, když třeba jen potrénujete a pak popovídáte u pivka se seniory.“