„Přípravu začnu na Mělníku a uvidíme, co bude, ale nejspíš zůstanu ve svém domově,“ uvedl sedmadvacetiletý Josef Gabčo. Za tým trenéra Simitčiho, který si ho před lety vytáhl už do Benaga, odehrál dvacet zápasů. Gólově se prosadil pouze ve třech, ale celkem osmkrát. K tomu přidal čtyři asistence.

„I když to v kanadských bodech nebylo vidět, sezonu hodnotím dobře. Pomohla mi, abych se jako hráč posunul dál,“ netrápí se poněkud horšími čísly, než jaká měl v předešlých třech sezonách v Olympiku.

O tři roky mladší Jiří Vokoun (15+11) si naopak dokázal osobní statistiky ještě vylepšit, na rozdíl od svého parťáka se prosadil i v play-off proti Slavii. „Poznal jsem plno nových lidí, zahrál jsem si se skvělými hráči. Jen mě mrzí, že se hrálo bez diváků,“ zrekapituloval svou první sezonu ve Spartě, za kterou hrál na rozdíl od Gabča od úvodních kol.

A na jaké futsalové adrese bude pokračovat on? „Sám ještě nevím. Necháme se překvapit. Mám nějaké další nabídky, ale musím si to všechno ještě nechat projít hlavou,“ zůstal v otázce budoucnosti tajemný člen širšího kádru reprezentace. Tu letos čeká vrchol v podobě zářijového mistrovství světa. Největší talent z dílny Olympiku by do Litvy pochopitelně rád jel…

Oba se také ještě poohlédli za předčasným koncem sparťanské pouti vyřazovací částí. Shodují se, že z pětizápasové sérii se Slavií nejspíš nepostoupil do bojů o medaile lepší tým.

„Byla to nesmírně vyrovnaná série. Řekl bych, že poustoupil šťastnější tým. Tím byla bohužel pro nás Slavia," vrátil se k vyřazení Vokoun. „Byli jsme lepší, ale nedávali góly. Slavia měla více štěstí a byla produktivnější," mluvil podobně Gabčo.