O odchodu z Mělníka
Potřeboval jsem změnu. V Mělníku už jsem byl moc dlouho. Ozval jsem se trenérovi Sparty a on mě vzal.

O Spartě
Asi největší jméno v českém sportu. Je to jiný stres, když jde člověk do zápasu než za Mělník nebo Zruč nad Sázavou. V týmu cítím pohodu. Většinu ze spoluhráčů jsem znal z působení v lize už předtím.

O svém otci
Jestli jdu ve stínu svého otce, to nevím. On měl úspěchy spíše ve velkém fotbale, já v hale. Něco jsem po něm asi zdědit musel. Říká mi, ať hlavně nedělám takové blbosti jako on. Pokazil si tím kariéru. Mohl být někde jinde.

O tom, proč nedostudoval obor kuchař – číšník
Neměl jsem k tomu vlohy, nebavilo mě to. Jak byl pak taťka zavřenej, musel jsem pomáhat mamce. Přestal jsem chodit do školy a šel pracovat, abychom to utáhli. Samozřejmě ohledně práce je chyba, že nemám školu. Koukají na to. Ale není to tak hrozné.

O své fyzičce
Nic moc není, ale už se zlepšuje. Shodil jsem kvůli tomu i nějaká kila, za poslední tři měsíce asi dvanáct.

O rasismu
Zažil jsem ho hodně. Když jsem byl malý, bral jsem to špatně. Kolikrát jsem i brečel, když jsem byl na fotbale sám. Teď už to tak neberu. Jsem hrdý na to, že jsem cikán. Člověk to musí hodit za hlavu.

O dalších futsalových snech
Kdyby se povedlo, tak bych rád někam do ciziny a také do reprezentace, kam jsem se podíval zatím jen v mládeži.