Hlaváč se přiblížil k účasti v Tokiu. Rekord mohu ještě vylepšit, říká

Prosincový termín hrozil zimním počasím, jaké podmínky v Trnavě panovaly?
Vyšlo to parádně. Ráno v devět bylo pět nad nulou, ale pak vylezlo sluníčko. Oteplilo se asi na deset stupňů a poslední hodinu jsme si svlékali části oblečení.

Byli jste s někým dohodnutí, kdo by se staral o tempo?
Olympijský vítěz na padesátce Matej Tóth kývl na to, že nám v rámci tréninku odtáhne přesně v tempu, které potřebujeme, dvacítku. Celou dobu jsme šli za ním a nemuseli se o nic starat. Ušetřili jsme spoustu sil. Pak jsme se drželi v čele s Lukášem Gdulou a domácím Michalem Morvayem, kteří obsadili druhé a třetí místo.

Hrálo nějakou roli, že se padesátka šla netradičně na dráze, což obnášelo 125 čtyřistametrových okruhů?
Kupodivu to nebylo tak hrozný. Hodně pomohlo, že se o dvacet kilometrů postaral Tóth. Závod mi nepřišel tak dlouhý, na kolečka se mi podařilo nemyslet a soustředil jsem se na techniku, střídání v čele a občerstvování.

Vy i Lukáš Gdula jste pokořili český rekord, který časem 3:58:28,1 držel 35 let váš trenér Ivo Piták. Jak na to reagoval?
O rekordu jsme začali mluvit na jaře, když se kvůli pandemii rušily mezinárodní závody. Jakmile se naskytl start v Trnavě, stalo se to jedním z cílů. Trenér měl myslím ze změny tabulek radost, ale možná ho zaskočilo, že nevyhrál Lukáš, ale já.

Rodinger i Hostouň se rozloučili s Čurdou, hrát začnou v sobotu

Jak se váš čas projeví směrem k účasti na hrách v Tokiu?
Oba jsme získali dost bodů do rankingu, ale je potřeba mít dva kvalitní výkony. Abych měl jistotu, bude mě na jaře čekat ještě padesátka v Dudincích, na níž bych rád dosáhl obdobného výsledku jako v Trnavě. Sice jsem už teď na postupové pozici, ale není moc jistá. Soupeři se budou na jaře ještě zlepšovat.

Na jaký čas můžete po zimě pomýšlet?
Během tří měsíců můžeme v tréninku zapracovat na zlepšení a obecně platí, že na silnici se chodí líp než na dráze. Přijede silná mezinárodní konkurence, takže bude možné zapojit se do větší skupiny. Trnavský čas mohu ještě vylepšit.

K rekordu jste dostal spoustu gratulací, potěšila vás nějaká mimořádně?
Nejvíc právě od Mateje Tótha, který po odstoupení zůstal na stadionu a fandil nám. Moc ho neznám, ale poznal jsem, že na to, jaká je hvězda, je to upřímný a skromný člověk.

Co říkáte tomu, že padesátka bude příští rok na olympiádě zřejmě naposledy?
Odložení her pro mě bylo vlastně štěstí, protože jsem získal rok na to, abych se mohl posunout na patřičnou úroveň. Teď věřím, že sen se splní, do Japonska opravdu odjedu a poslední olympijské padesátky se zúčastním. Samozřejmě ale v hloubi duše doufám, že olympijské orgány rozhodnutí ještě změní.

Hokejové zajímavosti z 9. prosince: Největší drama na železničním přejezdu