Na basketbalovém zápase mělnických mini žáků proti Pečkám však vládne jak bojovná atmosféra, tak napětí. Jde přeci o průběžné první místo v tabulce.

Dvakrát nazdar

Už půl hodiny před zápasem je v tělocvičně mělnického učiliště živo, nejprve si musejí hráči rozehřát svaly bez soupeřů. Dvojtakty zprava, pak zleva, nácvik obrany a může se jít na věc. „Tak utíkejte pozdravit, kluci,“ nabádá své svěřence mělnický trenér. Načež se kolem něj zformuje žlutý chumel, který přebíhá na soupeřovu polovinu hřiště, rázem se vyrovnává do řady, zakřičí „nazdar!“ a už o něco pomalejším tempem se vrací zpět. Ani soupeři z Peček nejsou nezdvořáci, a tak se celý proces opakuje.
Nepočetné publikum, zvědavé na sportovní výkony svých ratolestí, ani nedutá. Josef Matějíček, zkušený rozhodčí, který své basketbalové kariéry už zanechal, už je přichystán na svém místě. Čeká jen na žluté a červené. „Žlutý hrajou sem, ty si sundej hodinky a ty zavaž tkaničku,“ rozdává pokyny rozhodčí. Mezitím už mělnický kapitán Kuba přiděluje svým kamarádům protihráče k osobní obraně.

Čekej a couvej

Hra začíná. Nervozita roste. Neuběhne ani minuta a Pečky faulují. „Zavaž si tkaničku a soustřeď se na střelu,“ radí mělnický trenér. „Jóóó,“ ozývá se vzápětí ze žluté lavičky a Mělničtí se dostávají do vedení. Trenér Peček z toho očividně radost nemá a začíná být lehce labilní „Počkej si a couvej! Vydrž! Vraťte se a braňte!“ rozčiluje se a křičí na hráče. Dobré nálady mu nepřidává ani drobný malý kudrnatý klučík ve žlutém dresu, který sice vypadá ještě na mateřskou školku, koše ale dává jak na běžícím pásu. Zvukové znamení ukončuje první čtvrtinu a výsledek 23:19 pro domácí naznačuje, že i další minuty zápasu budou velmi napínavé.

Hra na letadlo

Druhá čtvrtina vypadá pro Mělnické zpočátku bledě. A taky že ano. Nervozita padá i na mělnického trenéra. „Kluci koho kdo bráníte!? Obrana! Vraťte se zpátky!,“ křičí z plných plic, aby ho ve víru hry zaslechl alespoň některý z chlapců.
„Time-break,“ gestikuluje na rozhodčího. Hráči se sbíhají kolem něj a bedlivě naslouchají. Ne však všichni. Mladší mini žáci jsou kategorií do dvanácti let, a tak mezi mladými nadějnými sportovci nacházíme i osmileté děti. Onen šikovný kudrnatý chlapeček, na kterém dres plandá viditelně více než na ostatních, si tedy při udělování trenérských rad zároveň hraje na letadlo, sem tam poskočí, nebo se otočí na maminku. „Mělník boj!“ ozve se na závěr a jde se opět do hry.

Docházejí síly

Ke konci zápasu dětem dochází energie a únava se odráží i ve hře. Rychlost běhu klesá a místo basketu jsou vidět spíš tahanice o balon a jedna špatná přihrávka za druhou. Své pocity už neovládají ani rodiče. „Hrajou vybiku, nebo co?“ komentuje hru jedna z maminek. Do udělování rad se zapojuje i sympaticky vyhlížející tatínek v brýlích. „Kryštofe, hlídej si tu dvacet pětku!“ pokřikuje z lavičky na syna. Rodičovské rady se vyplatily a syn dává svůj první koš v zápase.

Střídačka jásá

Do konce zápasu zbývá už jen několik sekund. Žlutá lavička začíná odpočítávat: „Deset, devět, osm… nula!“ Zvukový signál ukončuje zápas. „Jóóó!“ ozývá se opět od hráčů na střídačce. Konečný výsledek 56:48 totiž posunul mělnický tým na průběžné první místo v tabulce. Aby si ho však udrželi, musí porazit ještě další tři soupeře a - samozřejmě, mít zavázané tkaničky.





Basketbaloví mini žáci mají koš níž
Mělničtí mladší mini žáci trénují už druhý rok za dohledu trenérů Tomáše Kvasného a Jana Karlovce. Letos se pustili do své první herní sezony. Zatím utrpěli jen jednu porážku od Českého Brodu, kterou mu na místě vrátili. Po zápase s Pečkami se probojovali na průběžné první místo v tabulce, o které se dělí s Brandýsem nad Labem. Protože mini žáci jsou kategorií do dvanácti let, jsou pravidla speciálně upravena. Kvůli výšce hráčů je snížen koš a pro nižší fyzickou náročnost je jedna čtvrtina zkrácena z obvyklých deseti minut na osm.

Autor: Gabriela Boková