Odkud jste přestoupil do mělnického basketbalu?

Přišel jsem z radotínského SK A.

A jak k tomu došlo, že jste dorazil až sem?

Víte, že sám ani nevím? V minulé sezoně jsem hrál za pražský Radotín. Měli jsme jasný postup do vyšší soutěže, ale jako hráč jsem nebyl moc vytěžovaný. Bylo mi jasné, že dál pokračovat nebudu a tak jsem se poohlédnul jinde. Kvůli trénování jsem se chtěl stěhovat do Roudnice, ale tam je mužský basketbal bohužel na nízké úrovni. Takže jsem chtěl někam, kde se nehraje jen pro žízeň a kde je chuť vyhrávat. No, a protože se s trenéry mělnického týmu znám díky trénování dětí, domluvil jsem se s nimi.

Jste trenérem týmu U13, jak dlouho už s mládeží pracujete?

Jako trenér funguji už od roku 2006, kdy jsem začal pomáhat v Basketbalové Akademii v Roudnici. Nebylo to z mé strany moc horké, protože jsem dodělával střední školu a poté odešel na studia na VŠ do Prahy. Nicméně se ze mě časem stal hlavní trenér v Roudnici u ročníků 2002 a 2003. Chtěli jsme pro ročník 2003 najít uplatnění a zkusit hrát o národní finále. Spolupráce s Mělníkem trvá už několik let, a tak jsme to dali dohromady. A zatím to vypadá, že se to i povedlo.

Máte vlastní děti, nebo jak vás napadlo se věnovat mládeži?

Děti nemám a dokonce to asi ani tehdy nenapadlo mě. Hlavní trenér Akademie v Roudnici mě jednou oslovil a vnukl mi myšlenku, že bych mohl být dobrý kouč a já ho poslechl.

Jaký je největší úspěch vašich svěřenců?

Těch je několik. V minulém roce jsem s roudnickými kluky skončil na děleném třetím místě ve středních Čechách. S týmem na Mělníku s ročníkem 2003 jsme se dvakrát probojovali až do národního finále, což je vlastně mistrovství České republiky v minibasketbalu. Tam jsme se usídlili na 9. a další rok na 10. místě. A po sezoně jsme vyhráli 1. místo na Sluneta Cupu v Ústí nad Labem. A ještě se nám podařilo vybojovat postup do žákovské ligy, což je nejvyšší soutěž v této kategorii.

Jaký je váš největší sportovní úspěch?

Asi zdraví. Měl jsem několikrát možnost být součástí týmů, které vyhrávaly různé pražské soutěže. Od mládežnických let, až po dospělé. V celorepublikové soutěži pak 5. místo v první lize U20 za Sokol Žižkov.

Jakou nejvyšší soutěž jste ve svém životě hrál?

Zatím právě první ligu U20. Ale ještě jsem neskončil. Mám svoje sny i dál a věřím, že si je splním.

Jak jste na tom se zraněními? Vyhýbají se vám nebo jste už něco vážnějšího zažil?

Nic vážného ne. V posledním zápase předminulé sezony jsem si bohužel přerazil malíček na pravé ruce. Ale zápas jsem dohrál, takže to nebylo nic vážného.

Děláte i nějaký jiný sport nebo se věnujete naplno jen basketbalu?

Momentálně je to jen basketbal, na nic jiného už nezbývá čas.

Máte kromě sportu ještě čas na něco jiného?

Samozřejmě. Mám čas na přítelkyni, rodinu a práci.

Jaké je vaše povolání?

Kromě trénování mám rozjetou firmu v internetových obchodech a ještě máme s tátou rodinný velkoobchod.

BARBORA WALTEROVÁ