„Neoficiálně jsem zaběhl stejnou porci kilometrů jen jednou. Vyměřil jsem si na internetu trasu podél Labe směrem na Kostelec, do Tišic a zpět do Neratovic," poznamenal na úvod.

Jaké pocity a dojmy jste si ze závodu odnesl?
Před závodem jsem cítil mírnou nervozitu, přeci jen běžet s dalšími dvanácti a půl tisíci běžci se nepoštěstí každý den. Start závodu byl pomalejší, než se rozhýbe masa lidí, chvilku trvá. Časté vyhýbání, zvýšená pozornost kvůli tramvajovým kolejím. Od pátého kilometru jsem už běžel podle svých představ. Studenější počasí se podepsalo na oblečení: druhá vrstva navíc, dlouhé elasťáky a čelenka na uši. Po závodě přišlo uvolnění a radost ze zdolání trati. Následovalo odčipování a doplnění cukrů, tekutin.

Dával jste si nějaký osobní cíl a podařilo se ho případně naplnit?
Cílem bylo hlavně doběhnout pro mě ve slušném čase do jedné hodiny a 50 minut. Tempo jsem si nasadil na lepší čas, a to 1:45. Nakonec čas 1:48:29 byl něco mezi. Slušný čas, ale mírné zklamání, že jsem dobře rozběhnutý závod v konci nedotáhl do vysněných 1:45.

Jak tedy hodnotíte svůj výkon?
Vesměs pozitivně. První účast, žádné zkušenosti s během v obrovském houfu lidí. Škoda jen konce, kde jsem od sedmnáctého kilometru na každém dalším mírně ztrácel. Od pátého jsem plnil svoje časové představy pěti minut na kilometr, zlomilo se to na tom sedmnáctém kilometru.

Dostavila se na trati pověstná krize?
Krize byla od toho sedmnáctého kilometru, běželo se na Rohanském nábřeží a každý metr se zdál neskutečně dlouhý. Od Těšnovského tunelu to už bylo dobré, navíc se blížil cíl, diváků kolem trati přibývalo a jejich povzbuzování mě více motivovalo k dokončení závodu.

Vyžádal si závod nějakou speciální přípravu? Jak vypadala?
Příprava probíhala v rámci běžného fotbalového života. Tréninky, zápasy za Mlékojedy, navíc individuální výběhy, v začátcích dvakrát až třikrát týdně okolo deseti kilometrů, pak jen jednou týdně. Posilovna, sauna. Nic zvláštního.

Jaké bylo odehrát hned druhý den po půlmaratonu celé fotbalové utkání v Čečelicích?
Celé utkání jsem odehrál jen díky sobotní sauně, masážím a poctivému zavodnění organismu. Samotný zápas jsem odehrál, podle mě, ve svém standardu. Křeče žádné, a že bych nestíhal, myslím, že ne. Připraven jsem byl tedy asi dobře.

Plánujete další běžecké výzvy?
Budu se snažit si naplánovat další akce, ale vše záleží na pracovním vytížení, rodině a taky termínech fotbalových utkání. Rád bych se zúčastnil regionálních běhů jako ten O pohár starostky Neratovic (10 km) – škoda, že termín konání se kříží s pražským půlmaratonem. Láká mě Borecký půlmaraton. Pořád to ale beru jen jako doplněk k hlavnímu koníčku, a tím je jasně fotbal. Každopádně na Hervis půlmaraton v Praze se přihlásím i příští rok a pokusím se zlepšit své maximum.

A pražský maraton?
Letošní pražský maraton určitě nepoběžím, ale v budoucnu ho plánuji. Nevím, jestli hned příští rok – následuje asi měsíc po pražském půlmaratonu, ale je to další běžecká výzva. Nutno dodat, že příprava bude muset být o dost intenzivnější než na letošní půlmaraton.