Velká vítězství papírově slabších týmů nad těmi silnějšími se neobjedou bez skvělého výkonu brankáře. V pátečním utkání nejvyšší futsalové soutěže mezi Mělníkem a Plzní (4:2) tomu nebylo jinak. Domácí se mohli opřít o Martina Mareše. Nebýt už nic neřešícího gólu v závěrečných vteřinách, překonali ho hosté pouze jednou z dlouhé penalty.

Martine, co pro vás znamená ocenění hráče zápasu?
Samozřejmě mě těší. Je ale třeba dodat, že moje zvolení hráčem zápasu je ocenění pro celý tým, který zápas skvěle odpracoval.

Co bylo klíčovým momentem na cestě k vítězství?
Myslím, že klíčové chvíle zápasu probíhaly po vstřelení gólu Plzně na 2:1, kdy jsme udrželi koncentraci a disciplínu v obraně a neumožnili Plzni rychlý návrat do zápasu.

Před sezonou jste v Mělníku prodloužil hostování. Předpokládám, že se vám v Olympiku líbí…
Je to tak. Se všemi spoluhráči vycházím dobře a myslím, že mě také oni respektují, což je pro mě důležité, abych mohl efektivně koordinovat obranu.

Působil jste například ve Spartě či v Gardenline, ale i v jiných týmech. Kde se vám chytalo nejlépe?
To se těžko hodnotí. Mým úkolem je nedostávat góly a ten je pořád stejný.

Kde jste tedy zažil nejlepší partu?
Asi nejlepší byla ve Spartě cca dva tři roky zpět. Bylo tam vysoké nasazení s dobrou atmosférou, jak na hřišti, tak mimo něj a drželi jsme opravdu pospolu. V Mělníku bohužel mimo hřiště nemůžeme být až tolik semknutí, jelikož je nás několik dojíždějících.

Sezonu jste odstartovali nad očekávání. Jaké umístění byste si přál a které je reálné?
Myslím, že přání mají být jen ta nejvyšší. Reálně bychom se však, za předpokladu, že nám vše nadmíru vyjde, mohli poprat o páté až šesté místo v tabulce, což by byl obrovský úspěch. Ale podle mě je třeba spíše zůstat při zemi a postupovat od zápasu k zápasu. Pokud by se nám podařilo dlouhodobě držet kolem středu tabulky, tak potom můžeme plánovat boj o pozici v play-off místo boje o záchranu, do kterého stále papírově patříme.

JAKUB SOUMAR