Na nejvyšším stupínku stanula poprvé před dvěma roky, to jí bylo pouhých devět. Před třemi týdny pak znovu dokázala, že žádná lepší trampolínistka mezi osmi a dvanácti lety věku se v Česku v současnosti nenachází.

Létání několik metrů nad zemí si Anička poprvé vyzkoušela v Odoleně Vodě v oddíle, kde mimo jiné dělá trenérku i její maminka Lenka Wágnerová. „Se skákáním začala někdy ve čtyřech letech," popisuje žena, která tvrdí, že celá její rodina je akční a do sportu zapálená. „Trénuji malé děti, přípravku. Většinou k nám rodiče své děti vodí, aby se u nás vyřádily a unavily. Anička byla pohybově nadaná a bylo to blízko, proto jsme trampolíny zkusili," vysvětluje maminka, zatímco úspěšná závodnice přikyvuje. „Od začátku se mi tam líbilo," doplňuje slečna, jejímž snem je účastnit se světových pohárů. Jejím vzorem je Češka Zita Frydrychová, účastnice olympijských her v Londýně před třemi lety.

Přesun do Prahy

K tomu ale vede ještě dlouhá a trnitá cesta, což Anička i její maminka dobře vědí. Ostatně i proto loni na podzim vyměnila mladá trampolínistka domovský oddíl za trochu větší a přesunula se do Prahy. Trenérka brzy poznala, že se v Aničce skrývá velký potenciál a kromě přípravy na soutěže jednotlivců přidala introvertně založené slečně ještě trénink dvojic. Její partnerkou se stala Šárka Korbelová, jedna z nejúspěšnějších závodnic v Česku v kategorii starších žákyň. Nebylo proto divu, že toto spojení brzy přineslo výsledky a na říjnovém republikovém šampionátu za sebou dívky nechaly všechny konkurentky.

Synchronní skoky jsou přitom obzvlášť náročné, vedle provedení je kladen velký důraz právě na sehranost páru. „Může se zdát, že je to hodně tvrdé, protože jakmile se vám nepodaří jeden jediný prvek, končíte," popisuje Lenka Wágnerová, která skoky na trampolíně často sleduje i z pozice rozhodčí. „Největším prohřeškem je, když jedna z páru skočí něco jiného než ta druhá," doplňuje.

Gymnastika i posilování

Hlavní výhodu skoků na trampolíně vidí maminka české žákovské mistryně v tom, že děti to většinu baví a na tréninky chodí rády. „Je to blahodárné jak pro tělo, tak i pro psychiku. Vyblbnou se u toho a zapomenou na starosti," vysvětluje Lenka Wágnerová. Zároveň však dodává, že kdo bere trénink pouze jako zábavu, nemůže počítat s úspěchy na závodním poli. „Anička má třeba trénink čtyřikrát týdně, dvakrát má kromě skákání ještě gymnastickou průpravu a posilování. Je to zkrátka dřina," upozorňuje.

Trampolínisté navíc nemohou počítat s tím, že by je tento sport dokázal uživit jako třeba fotbalisty nebo hokejisty. Svá pozitiva však skoky přece jen mají, například závody v zahraničí, kdy se skokani podívají do zemí, kam by se jinak dostali jen stěží. Jeden takový čeká Annu Tyllerovou díky jejímu českému titulu už za několik dní. Na začátku prosince totiž pojede na Světové hry mládeže, které se letos konají v Dánsku.

„Počítáme s velkou konkurencí. Co vím z minulosti, tak by tam mohlo být takových padesát, možná až sedmdesát závodníků z pětadvaceti zemí z celého světa," připomíná Lenka Wágnerová. „Umístění v nejlepší třicítce budu brát jako úspěch," dodává.

Čas strávený v letu

S tím se Anička ztotožňuje, tuší, že ji nečeká nic snadného, přehnanou nervozitou ale netrpí. „Už jsem se několika mezinárodních závodů účastnila," potvrzuje mladá slečna, pro kterou je nejobtížnějším prvkem twist, tedy salto vzad rovně s vrutem. Naopak jeden z nejlépe bodově ohodnocených prvků, dvojné salto, jí problémy nedělá. „Ve volné sestavě mám zařazená čtyři," poznamenává s tím, že náročnější pro ni je udržet dostatečnou výšku skoků tak, aby ve vzduchu strávila co nejvíce času. I to je totiž jeden z atributů, na základě kterých se hodnotí celá soutěžní sestava. „Počítá se obtížnost prvků, jejich provedení a čas letu," říká Lenka Wagnerová a dodává, že nejúspěšnější závodníci se rozhodčím na každé soutěži představují třikrát. „V kvalifikaci mají povinnou a volnou sestavu, a pokud se probojují do osmičlenného finále, předvádějí ještě jednu sestavu, většinou volnou," popisuje.

Kromě skokanských titulů se Anna Tyllerová může chlubit i dalšími úspěchy. Letos se například zúčastnila finále středočeského kola talentové soutěže mládeže Zlatý oříšek. Mezi trojici nejúspěšnějších se sice neprobojovala, republikové finále, které se koná na konci roku, by ji však minout nemělo. „Volali nám, ať s tím počítáme. Kromě nominace přes krajská kola, která se konají asi jen ve čtyřech krajích, totiž porota vybírá ze všech přihlášených z celého Česka. Tak uvidíme," těší Lenku Wágnerovou.