„Důvody jsou zdravotní v rodině i moje stáří. Chtěla jsem skončit před touto sezonou, ale hráčky mě přemluvily ještě na rok. Ženy povede Renata Procházková, bývalá vynikající kralupská hráčka, která má v družstvu žen už druhým rokem dceru Andreu. Dělá si trenérský kurz B, předepsanou kvalifikaci pro republikové soutěže.

Bylo to pro vás těžké rozhodování?
Rozhodování bylo dlouhodobé, vždy se musí někdy skončit. Nejsem odolná zápasovým stresům a dění kolem jako dřív. Hráčky spolupracovaly v posledních letech v zajišťování zápasů i tréninků, dvě mají trenérskou licenci a za mé přítomnosti tréninky připravovaly a vedly.

Jak dlouho jste vlastně u týmu působila?
Tým hraje nejvyšší amatérskou soutěž, dnes první liga, před rokem 2006 pod názvem 2. liga, nepřetržitě sedm sezon pod mým vedením. Předtím jsem spolupracovala se svým manželem a vedla některá z mládežnických družstev.

Co nejsilnějšího si z tak dlouhého období odnášíte?
Hrály jsme vždy v první polovině tabulky, pětkrát jsme se umístily do čtvrtého místa. Největším úspěchem bylo vítězství v základní části soutěže minulé sezony a finále s Pardubicemi v sezoně 2009/2010. Plné haly, naši fanoušci s námi v Pardubicích, výsledky finále těsné, jen nám scházela motivace hrát extraligu.

Budete dění okolo týmu nadále sledovat?
Samozřejmě budu vývoj týmu sledovat, ale nechci nijak ovlivňovat a vnucovat své názory.

Co byste třeba popřála své následovnici?
Nová trenérka Procházková je moje bývalá svěřenkyně. Není mezi námi rivalita a jsem ráda, že se družstva ujme. Připomínám, že vše v klubu děláme bezplatně a práce trenéra je časově náročná. Přála bych družstvu, aby hráčky našly čas, zvýšily tréninkovou docházku a ve svých prioritách měly sport na předním místě. Aby se vytvořil realizační tým k zajištění všeho kolem od shánění sponzorů, zajištění chodu družstva, aby to vše nedělala nová trenérka a mohla se věnovat sportovnímu procesu.

Jak vidíte budoucnost kralupského basketbalu vůbec?
Kralupský basketbal bude, doufám, držet tradici účasti v nejvyšších soutěžích mládeže. Z toho může doplňovat špičková družstva dospělých. Jedno bez druhého nemůže fungovat. Vlastní mládež je priorita a musí mít možnost pokračovat v dospělosti.

Terezita Čermáková
Od žákyň hrála basketbal v Kralupech. Za muže si vzala trenéra, který ji víc než jako hráčku směřoval pro práci trenérskou. Začínala v roce 1980 se žákyněmi. Od té doby, s dvouletou přestávkou, pracovala s mládeží, než před sedmi lety přešla k ženskému družstvu. „Trenér je vždy závislý na výběru a zájmu hráček. Měla jsem štěstí na ročníky narození 1986 a 1987. Sešla se velmi šikovná děvčata, která vyhrála v mini a pak v žákyních mistrovství republiky. Tři z nich hrají dodnes v první lize," říká hrdě.