Handicapovaný sportovec, který loni reprezentoval Českou republiku na letní paralympiádě v Londýně, se vrátil z letošního mistrovství Evropy se stríbrem. Body, které tam získal, ho vyhouply na páté místo ve světě.

Když se dostal do finále, byl překvapený a dojatý: „Ukápla mi dokonce i slza. Byl to můj první úspěch na takhle velkém turnaji. Mám už sice medaili z družstev z mistrovství Evropy, ale v družstvech to klidně může někdo vypinkat za mě, v jednotlivcích jsem to jen já sám. O to silnější zážitek to pro mě byl."

Do italského Lignana, kde se mistrovství konalo, jezdí Jiří Suchánek s dalšími handicapovanými stolními tenisty často. „Každé jaro jsme tam na turnaji, takže je to pro nás už známé prostředí. A krásné, areál je přímo u moře v borovém lese. Akorát s tou stravou to bylo trochu na nic, stále jsme měli těstoviny. Celý rok je nejím, protože vím, co mě v Itálii čeká," vzpomínal pobaveně Jiří Suchánek, který tentokrát startoval pouze v jednotlivcích.

Limitujícím faktorem byly peníze. Handicapovaní sportovci musejí totiž myslet na to, jak své sportovní aktivity zaplatí. „Tím, že jsme startovali pouze v jednotlivcích, jsme stáhli cenu z dvanácti set padesáti euro téměř na polovinu, což bylo pro nás výhodné. Netušíme, jak to bude příští sezonu s rozpočtem, tak musíme myslet dopředu," posteskl si.

Zážitky z Itálie zůstanou Jiřímu Suchánkovi dlouho v paměti. Jak sám říká, největším problémem na velkých turnajích je psychika. Právě ta ho zradila na loňské paralympiádě. Teď bylo ale všechno jinak: „Bál jsem se, abych nedopadl jako v Londýně, kde jsem totálně vyhořel v hlavě. Nakonec se ale nic takového nedělo, protože jsem si už trochu zvykl na ruch takových turnajů, což je velkým plus," poznamenal.

Za svou formu vděčí trenérovi Jiřímu Kodýmovi, který je mu velkou oporou. Dvakrát týdně se scházejí a společně hrají dvě až tři hodiny. Jiří Suchánek ale hraje i v dalších dnech. Každý týden se postaví zdravým soupeřům.

Na mistrovství bylo podle něho nejhorší čekání na rozlosování. Na turnaji se hraje ve čtyřčlenných skupinách, kdy se pak postupuje formou KO systému. Ze skupiny postupují první dva a hraje se na tři sety. „Osobně jsem byl do skupiny nasazen jako jednička, což jsem potvrdil, ale ani jsem nemusel.

Narazil jsem na Francouze, který hraje už dlouhá léta, má úspěchy z olympiád a dalších velkých akcí. Říkal jsem si, že bych mohl postoupit jako druhý, ale nakonec se role obrátily, já Francouze porazil a šel do dalších kol z první příčky," vrátil se ve vzpomínkách na začátek turnaje.

V osmifinále nastoupil proti Španělovi, který hrál také dobře, ale to Jiřího Suchánka nezastavilo. Ve čtvrtfinále pak narazil na hráče, který mu byl soupeřem na loňské paralympiádě a skončil třetí. „V Londýně mě porazil, a tak jsem k němu cítil určitý respekt. Nakonec jsem vyhrál. Na mistrovství se to má tak, že je pouze první, druhé a dvě třetí místa," vysvětlil.

Pak už bylo jasné, že bude bojovat o medaile. „Tím, že se hraje KO systémem, jsem klidně mohl brzy vypadnout, jako tomu bylo například v předchozích letech. Jsem ale rád, že jsem se vypracoval. Dříve jsem byl už dva dny před koncem na hotelu, dnes hraju pokaždé až do konce, což mě velice těší," řekl Jiří Suchánek.

Když se turnaj blížil ke konci, Jiří Suchánek byl šťastný. „Jediný závěrečný souboj jsem prohrál. Je to škoda, ale pro mě je úspěch i to, že jsem postoupil takhle daleko a stal se vicemistrem Evropy. V příštím roce mě čeká mistrovství světa, pokud se nestane něco špatného a pokud budou peníze, které nám stále chybí. Poměrně dost financí si musíme platit sami a sponzorů je pomálu," doplnil.

AUTOR: Lucie Čížková