Video, foto: Jsem na vrcholu! Beduína za první místo ale chci, hlásí Macík

Druhé místo na Rallye Dakar jste označil zadostiučiněním. V čem konkrétně?
Dřinou, kterou do toho vkládá celý tým. Sám dokážu spoustu věcí, ale bez podpory spousty dalších lidí takovou soutěž nejde dělat jinak. Když víte, co všichni do toho dali a dělali, tak se Dakar nějak vyvíjí a podle toho víte, jaké jsou šance. Po tom všem jsme vybojovali druhé místo, tak si to v cíli prostě musíte říct. Jste druzí! Máme beduína. To je hustý! A v tom je to zadostiučinění. Udělali jsme pro něj maximum, což se nám podařilo. Podařilo se nám reprezentovat Česko, fanoušky, sponzory, rodiny a sami sebe v tom, co sami chceme děláme.

Letos jste si během závodu prošli několika kotrmelci – defekt brzd, řeka, odstoupení Aleše Lopraise.. Je ve vašem zadostiučinění zahrnuto všechno výše zmíněně?
Naprosto!

Co myslíte, že s vámi druhé místo udělá?
Silou marketingu dokážete vytvořit objem práce a dopadu, kdy dokážete něco protlačit. Je to jenom otázka toho, jaký máte produkt. V našem případě se jedná o můj ksicht, posádku, značku. Čím víc je zajímavější, tak tím lépe se to povede. Akorát se do něj musí vložit investice, která je daná na základě toho, čeho chcete dosáhnout a vše se dá povést do nějaké míry. Nikdy se ale člověk nedokáže přehoupnout přes míru úspěchu.

Jak to myslíte?
V případě toho, že budu investovat velké množství peněz a budu mít úžasný produkt, budu mít nějakou sledovanost. Proti mě půjde někdo, kdo bude mít sice obrovský úspěch, ale nedělá vůbec nic, tak na tom z osmdesáti procent v rámci viditelnosti a dopadu bude lépe. Když se ale spojí obojí, tak jako celek může fungovat výborně. Troufám si tvrdit, že to obojí v současnosti mám. Teď mám sošku, druhé místo a nikdo nám ho nevezme. Po 16 letech se nám ho podařilo přivést do České republiky. Reprezentujeme značky, které jsou silné a stojí za námi z několika důvodů.

Povídejte …
Jeden z nich je, jak profesionálně děláme práci. Teď říkám jejich slova. Chtějí být vidět a s námi ve spojení. Troufám si říct, že v tomhle směru by nám druhé místo mohlo pomoci.

Foto: Strach o syna musím mít, říká Martin Macík starší. V čem ho překonal?

Naznačil jste, že součástí produktu je váš obličej. Všechny trable, které vás na Dakaru potkají, berete nakonec s úsměvem a nadhledem. Kde se to ve vás bere, když celý závod je plný stresu a adrenalinu?
Přirovnám to k práci. Snažím se vysvětlovat lidem věci proč a jak je dělám ze všedního života, protože i já ho vedu. Jsem naprosto normální člověk. Taky pracuji, i když podnikám a všichni se potýkáme s nějakými problémy. Myslím si, že život je moc krátký na to, abychom si z věcí dělali hlavu, jako si jí děláme, byli pesimističtí, smutní, permanentně naštvaní a podobně. Všechno se jedná o negativní pocity, které člověk prožívá. Je potřeba si je prožít, ale obrátit je poté v ty pozitivní. Když se nad tím člověk zapřemýšlí, tak se jedná o jakoukoliv situaci. I já jsem řešil takové problémy, které jen tak někdo neřešil. A Dakar je v tomhle ultimátní. Co se vám tam stane, vás srazí na kolena a ještě obličejem oráte řeku, která tam letos byla a říkáte si, že už to nemůže být horší a ono stejně je. Pak musíte jít, postavit se a říct si, že jste se postavil, dokázal, jste tady a ještě můžete bojovat a dostat se z toho. Když k tomu budete přistupovat pozitivně, což se mě vyplácí, tak jsem pak tady po tom všem a jsem druhý.

Je tedy získaný beduín důsledek vašeho pozitivního myšlení?
Určitě! Tam je strašně vidět přemýšlení v kabině. Jsem moc rád, že jsem to kluky naučil. Nejenom já, i oni sami v sebe. Každý to máme v sobě. A každý vás k tomu může navést. Pořádám i semináře ve firmách, jak zvládat stres a jak vést tým, zvládat takové extrémy. Na jedenácti Dakarech jsem toho prožil tolik v tomto oboru, že já sám, že jsem se nejvíc naučil, když jsem poslouchal lidi, jak něco fyzicky prožili a jak je vyřešili. Můžu si z toho vzít pouze něco. Já jím neříkám, jak se mají chovat, ale jak jsem to udělal já a třeba v tom uvidíte kus sebe a vy to pak můžete použít taky.

Když vás tak poslouchám, tak mi připadá, jako byste se řídil mottem: Neberte život vážně, stejně z něj nevyváznete živí.
(směje se). Tak to ale je. Ano. Vždy to může být lepší, ale i horší. Samozřejmě v tom, co dělám, chci být nejlepší. To je můj vnitřní boj, který vedu. Kvůli tomu nejsem tak emočně vydatný. Neumím si užít některé věci. Jsem workoholik. Bere to spoustu dalších vlastností. Sice jsem pozitivní v některých momentech, jako jsou třeba videa. V nich se nejedná o přetvařování, to je realita. Na druhou stranu neumím některé věci prožít a učím se je prožívat ve 33 letech s rodinou, kdy mi žena vyčítá určité věci v dobrém slova smyslu a musím se je učit.

Zažil nejlepší Dakar. Zátěž je větší psychická než fyzická, říká mechanik Švanda

Máte za se sebou jedenáctý Dakar. Kdyby vám tehdy v roce 2012 někdo řekl, že jednou skončíte druhý, co byste mu řekl?
To je jasný! (zasměje se). Všechny moje kroky k tomu, abych byl nejlepší v rámci Dakaru a toho, co dělám. Dakar byl pro mě výzva a já jsem po ní šel. Dělal jsem pro to hodně a hodně jsem obětoval, což spoustu lidí nevidí. Je to něco, o čem nemluvím, neprsím se tím, protože se občas nejedná o příjemné věci. Úspěch se nedostaví bez toho, aby něco člověk obětoval.

Vy máte několik v Česku několik statisíců fanoušků, ve světě milionů. Jak se nyní vaše základna rozroste?
Teď v rámci Dakaru jenom na sociálních sítích stoupla o desítky tisíc. V rámci médií, fanoušků, kteří na nás koukají a závodu samotného stoupla o statisíce, ne-li miliony po celém světě. V tomhle směru udělal úspěch hodně.

Co říkali na vše druhé místo doma?
Dětí jsou naštěstí ještě hodně malé. Malá Mia už vnímá, že nejsem doma a trošku mě trápí, že jí to trápí, i když neumí projevovat emoce. Nicméně v tomhle směru mě podporují, stojí za mnou a fandí mi. S tím jsme do toho se ženou šli. Chci s nimi samozřejmě trápit víc času, i když je to pro mě občas dost náročné.

Dá se říct, že jste ve 33 letech na vrcholu?
Myslím si, že ano. Ještě se ale nechám překvapit a třeba to půjde dál. Beduín za první místo je trošku větší a chci ho.

Co pro vás znamená získaná soška beduína z rodinného pohledu?
Kdyby se jednalo čistě o firmu a ne tak propojené, že se jedná o rodinný byznys, tak by odpověď byla jednodušší. Takhle se to nedá říci, protože pro nás je tým i rodina a naopak. Z obou stran je to stejné. Nemůžu říct, že bych druhé místo a sošku vybojoval pro jenom pro tátu, nebo pouze pro tým. Vybojovali jsme to pro oboje. Naše jméno je to, které je na Dakaru od roku 2002 a dnes už patříme mezi nejlepší na světě.

Když vám gratuloval, tak jako šéf firmy, nebo jako otec?
Jako otec!