Zanedlouho čtyřiaosmdesátiletý bývalý vynikající závodník obdržel titul spolu s desetitisícovým finančním darem z rukou starosty Miroslava Lida jako projev úcty za celoživotní sportovní kariéru a reprezentaci města.
Václav Parus (nar. 18. 9. 1926 v Praze) začínal svou sportovní dráhu jako cyklista.
Po válce ovšem přesedlal na silniční motocykl a udělal dobře. Jako tovární jezdec Jawy a „čezety“ či později v barvách pražské Dukly nebo bez klubové příslušnosti sbíral až do roku 1969 vavříny v desítkách závodů nejen na domácích, ale také na zahraničních okruzích.
Jak při setkání na radnici sám potvrdil, dodnes považuje za svůj největší úspěch účast na jednom z nejslavnějších závodů ve Velké Británii, přestože na ostrově Man v roce 1956 výjimečně neobsadil nejčelnější pozice jako třeba při závodech ve Švédsku či Nizozemí.
„Úspěchem bylo už jen to, že jsem se tam v tak těžkém výběru dostal,“ vzpomíná.
Závodním speciálům zůstal věrný i v pokročilejším věku. V devadesátých letech se účastnil veteránských podniků, ten poslední absolvoval v roce 2005.
Od roku 2001 nese Parusovo jméno každoroční závod historických silničních motocyklů pořádaný v Branné na Šumpersku. Právě tam sahají jeho kořeny, v Neratovicích ale bydlí už tři desetiletí.
Vzrůstem neveliký a skromný muž, který se svými úspěchy jen nerad chlubí, při včerejším setkání na radnici nevzpomínal pouze na zářné chvíle své kariéry.
V často úsměvném vyprávění připomínal i své pády a zranění. Vyznal se taky, že mu závodění chybí, a kdyby mohl vrátit čas, okamžitě by se za řidítka silného stroje znovu posadil.
Jako nejoblíbenější okruh zůstává v jeho paměti ten v Hořicích. „I když jsem si tam několikrát namlátil, tak se mi hrozně líbí,“ zasnil se.
O čem vyprávět má i manželka Václava Paruse. „Občas to byl i velký stres, když si třeba v Hořicích natloukl žebra. Na druhou stranu jsem se ale podívala do světa.“
