První rok v lize je vždycky nejtěžší. Měli jsme vlastně nejdelší přípravu ze všech týmů, skoro měsíc byla bez míče, což nakonec mělo něco do sebe a ukázalo se to hned ve druhém utkání s Brnem. Možná právě tahle výhra byla jedna z nejdůležitějších, protože pak přišla dlouhá řada bez bodů. Mně bohužel po duelu s Teplicemi skončila sezona. Hrozně mě to štvalo a každý souboj jsem si protrpěl zraněný na tribuně. Každý, kdo dělá týmový sport, trpí, když nemůže mančaftu pomoct.

Naše největší síla byla bezesporu na domácím hřišti. Věděli jsme moc dobře, že náš povrch je specifický a že se toho dá využít. Porazili jsme na něm celky ze spodní poloviny tabulky a navrch přidali triumf nad Slavií, to byla velká odměna. Hodně lidí také bylo na zápase s Chrudimí a vidělo, co dokážeme. Ani se Spartou jsme nehráli špatně, ale proti lepším týmům nám chybělo štěstí.

Samozřejmě nesmím zapomenout na posily, které během sezony přišly. Zdrži (Dominik Zdržálek), Zyry (Nikita Zyrjanov) Maži (Patrik Mažári) a další měli na záchraně obrovský podíl. Pokud tým zůstane pohromadě, a kdyby se náhodou ještě o něco posílil, tak budeme příští rok ještě silnější a klidně můžeme při troše štěstí do play off.

Závěrem bych chtěl za sebe i za klub moc poděkovat našim fanouškům. Od začátku sezony chodilo přes dvě stě lidí a bylo úžasné poslouchat, když celá hala zařvala a hnala nás za třemi body. Věřím, že i v dalším ročníku si lidé z Mělnicka najdou cestu na naše zápasy.

ALEŠ SOUMAR, brankář SK Olympik Mělník