Váš konec v Odoleně Vodě překvapil spoustu fanoušků. Bylo to překvapení i pro vás?

Bylo to pro mě velké překvapení. Pan majitel prohlásil, že má právo si vybrat, s kým chce pracovat, což je pravda. Na to má právo každý majitel firmy nebo klubu. My jsme pro něj asi zaměstnanci. Taky ale záleží, jak se ke svým zaměstnancům chová. Já nemám smlouvu na dobu neurčitou a nemám nárok na žádné odstupné. Jsem OSVČ. Jestli mi na konci června končí smlouva a on mi to řekne tři dny předtím, kdy už nemám šanci si najít jiné místo, tak mi to přijde absolutně neseriózní. Mně to ukazuje, jaký ten člověk je.

Jak vám prezident klubu Pavel Horák odůvodnil váš konec u týmu?

Zaprvé si se mnou dal schůzku, na kterou vůbec nepřijel. Řekl mi to pan spolumajitel Satoranský. Řekl mi to slovy „mám pro tebe nepříjemnou zprávu, dál s tebou pan Horák nepočítá“. To bylo celé. Pan Horák na schůzku vůbec nepřišel. Odůvodnění nevím.

Vy sám jste se pana Horáka nepokoušel kontaktovat?

Pokoušel jsem se ho kontaktovat, nezvedal mi telefon, ale pak mi zavolal. Ptal jsem se na důvod, ale žádný mi nesdělil. Nevím, jestli výsledkově čekal lepší umístění než čtvrté, což se klidně mohlo stát. Zcela upřímně si ale myslím, že tým hrál dobrý volejbal, na který se dalo koukat, a chodili lidi. Důvod mi neřekl ani do očí, ani nikde v médiích. Ani ve slovech předsedy se důvod neobjevil. Jestli je tam nějaký osobní důvod, tak ho neznám. Asi tam ale je.

Trenér Martin Kop během únorového utkání v Kladně.
Překvapení. Trenér Kop i přes nejlepší výsledek posledních let na Odolce končí

Sezona se vám vydařila a zakončili jste ji na čtvrtém místě. Jak moc to mrzí po takovém ročníku?

Mrzí to hrozně. Volejbalu jsem, myslím, něco dal. Vím, že jsem nebyl na začátku přípravy, protože jsme loni měli mistrovství Evropy v Ostravě. Přijel jsem a tým jsem zpočátku poznával. Hodnotí se to ale na konci a konec byl pro Odolku úspěšný. Člověk, který na Odolce ani nežije, možná ani nechápe, co klub pro Odolku znamená. Nechci se povyšovat, ale myslím si, že to vím. Místní lidi potkávám denně, když jdu na pivo nebo na nákup. Žiju tam a vím, co se tam děje. To pan Horák asi vůbec neví.

U klubu jste tedy strávil dva roky…

Přicházel jsem z Příbrami. I jsem panu majiteli napsal, že si myslím, že jsem pro klub v historii udělal dost. Už jako hráč i později, kdy hrál klub nižší soutěže a musel se probojovat zpátky. Z našich posledních volejbalových sil jsme se to snažili zvednout a potom i trénovat zadarmo při práci, aby se klub vrátil tam, kam patří. To se ale asi rychle zapomíná.

První kolo krajského přeboru: Tuchlovice (v červeném) - Hřebeč 1:0. Jaroš svedl mnoho vzdušných soubojů.
Dokázal jsem, že fotbalově na krajský přebor mám, těší tuchlovického Jaroše

Na sociálních sítích se za vás postavila velká spousta fanoušků. To vás musí těšit, ne?

Těší mě to hodně. Jsem rád, že fanoušci na volejbal chodili, měli jsme super publikum. Pravda je, že to děláme pro ně. Líbilo se mi vyjádření jednoho z fanoušků na Facebooku, který psal, že klub není jen majitel, ale jsou to i fanoušci. Jestli vám na zápas nikdo nepřijde a hala je prázdná, tak nevím, jestli do toho budou chtít dávat sponzoři peníze. Na druhou stranu ale musím říct, že chci, aby sponzoři na Odolce pokračovali a aby město dál podporovalo volejbal. Chci, aby tady volejbal šlapal. Nechci, aby si někdo myslel, že je mým cílem poškodit volejbal na Odolce. To v žádném případě. Vždycky budu všude říkat, že chci, aby volejbal na Odolce byl na úrovni.

S klubem se tedy loučíte v dobrém?

Hráčů a klubu si budu vždycky vážit. Hráči udělali maximum a klub je pro mě srdcová záležitost. Jediný, koho si nevážím jen pan Horák.

Máte už nějaké plány, jak to s vámi bude dál?

Zatím nemám, je to hodně čerstvé. Teď letím na dovolenou, na týden si chci odpočinout a pak začneme přípravu s reprezentací na kvalifikaci Ligy národů. Je to super výzva pro český volejbal, bude to neskutečně těžké. Koncem července mi končí povinnosti s repre. Uvidím, co bude v srpnu, kdy všichni začnou přípravu. Třeba se nějaká práce najde.

Jiří Sekáč, Tomáš Šmerha nebo Daniel Kružík. Hokejisté už popáté nazuli kopačky, aby pomohli svému kamarádovi Petru Křepelkovi, který po zranění skončil na vozíčku.
PODÍVEJTE SE: Hokejky na pažitu popáté pomohly bývalému spoluhráči