„Konečně jsem zpátky. Bez motorky to pro mě bylo doopravdy dlouhé,“ ulevila si osmadvacetiletá motorkářka z Mělnicka na konci své nejdelší přestávky od doby, co se v roce 2016 věnuje enduru naplno v barvách Haruda Team RAC Sedlčany.

Tréninkovými projížďkami v době, kdy na tratích bývá obvykle klid, si pomyslně rozbalila asi nejlepší dárek pod stromečkem. Pět měsíců poté, co ji na levé ruce přistála jedna ze soupeřek, si ověřila, že předloktí je po tříštivé zlomenině v pořádku. Byť za pomocí sedmi šroubů a jedenáct centimetrů dlouhé zpevňující destičky.

„Po třech měsících od úrazu jsem mohla začít jezdit na kole, poté jsem ruku rehabilitovala a snažila se opět dostávat do kondice. Díky této přípravě pro mě první svezení nebylo špatné, ale bylo těžké si zvyknout, že nemusím šlapat do pedálů, ale stačí jen přidat plyn. Další ježdění už bylo mnohem lepší,“ popisovala rodačka z Krchleb na Benešovsku cestu zpátky do sedla.

Vytěsnit z mysli moment, který předcházel zatím nejvážnějšímu zranění kariéry, se jí ještě zcela nepodařilo. Věří, že se tak stane s přibývající jezdeckou praxí.

„Když někdo jede za mnou, bojím se a čekám, co se stane. V tomhle mám zatím v hlavě trochu blok,“ přiznává. Pomalejším rozjezdem se zároveň hodlá vyvarovat zbytečnému pádu a případným dalším komplikacím.

Poměrně jasno má o závodní náplni nové sezony. Plány jsou podobné jako před rokem. Tehdy chtěla odjet seriály mezinárodního mistrovství republiky v enduru, endurosprintu, mistrovství Evropy, mezinárodní šestidenní, okusit mistrovství světa a také nabrat rychlost prostřednictvím účasti v republikovém šampionátu v motokrosu. Situace s pandemií přesunula všechny zahraniční podniky na letošek. Na domácí scéně se dařila obhajoba titulu v endurosprintu a umístění v top ten při premiérové motokrosové účasti do poslední červencové neděle a osudové srážky v jihočeském Jiníně.

„Bylo to pro mě moc těžké období,“ vrací se k předčasnému konci sezony. „Rok 2020 byl celkově zvláštní a jiný pro nás všechny – rozhodně nám dost ovlivnil životy,“ ohlíží se.

Pandemie zatím zůstává strašákem i pro letošek. Nejvíce znovu směrem k soutěžím v zahraničí. Jednu tradiční Zuzana musela oželet hned na přelomu roku. Jako doprovod Jána Zaťka a Romana Tůmy se měla už posedmé zúčastnit Africa Eco race na původní trati rally Dakar.

Na zpočátku další špatné zprávě nakonec našla klady. „Už jsem si zvykla, že na svátky odjíždím a Silvestra slavím v Africe. Po letech jsem tak mohla strávit přelom roku s rodinou a přáteli. Navíc jsem se věnovala i fyzické přípravě,“ vypočítává s tím, že místo pobytu v Maroku nyní může nanejvýš sledovat na dálku „Dakar“ v saudskoarabských dunách.

A zároveň i vyhlížet vlastní návrat do závodního kolotoče. V něm zatím nechává otevřenou další účast v motokrosu, endurový program má svou proměnnou v aktuální covidové situaci.

V předsezonních cílech myslí po loňské zkušenosti nejen na medaili z šestidenní, nebo proniknutí mezi nejlepších pět v mistrovství Evropy, které považuje za prioritu. „Hlavní je, abych dojela celou sezonu ve zdraví,“ má jasno.