Líbil se ve Francii

„Za titul jsem dostal asi tolik, kolik si vydělá průměrný podnikatel za dva, tři měsíce,“ prozradil překvapivý vítěz. Ten měl před víkendovým bojem v Lutychu za sebou řadu úspěchů v kickboxu a boxu, ke kterému před lety přeběhl. „Kickbox trochu ztratil, populární je spíš jen K–1 a taibox. No a v K–1 se do váhy 72 kg nevejdu a do druhé bez rozdílu vah jsem zase malý a lehký, takže nemám nárok. Proto jsem se dal na box,“ ve zkratce popsal Šuda svůj přesun mezi boxery.

Ten se vyplatil. Zlato z Belgie to dokazuje. A jak se dostal k boji o pás? „Všechno záleží na promotérech. Já musel být do nějakého místa v evropském žebříčku. Jedině tak jsem mohl být pozván. Na podzim jsem boxoval ve Francii, kde jsem se líbil, takže na základě toho mě navrhli jako adepta na boj o titul, který byl volný. Belgičané koupili finále a mě dosadili jako vyzyvatele proti domácímu borci.“

Příprava a zápas

Přípravu neměl Šuda ideální. „Před dvěma lety tady skončila agentura O.K.K.O., která v Čechách dělala velké večery boxu, kde se o nějaké tituly bojovalo. V současnosti už tady žádná taková organizace není, takže se člověk nemá na co připravovat. Motivace pak schází. Na zápas proti Belgičanovi Battelovi jsem se v rámci možností připravil, i když ideální to nebylo. Dělám trenéra, dostavuji dům, ale tak třikrát, čtyřikrát v týdnu jsem potrénoval.“

Českému boxerovi bylo jasné, že se nevydrží rvát se soupeřem od prvního do posledního kola: „To bych asi fyzicky nezvládl. A zkoušet vyhrát na body je v cizině prakticky nemožné. Chtěl jsem tedy soupeře unavit, nechat vystřílet a v poslední čtvrtině zaútočit. První kolo bylo z mé strany hodně pasivní, ale jednou jsem zaútočil a zdálo se mi, že by to mohlo jít. Od druhé poloviny zápasu jsem na soupeře začal tlačit víc. V 10. kole byl soupeř počítán. Přišel gong, ale po přestávce jsem dal dva háky, chvíli na to kombinaci přední, zadní direkt, soupeř se skácel k zemi a byl konec.“

Budoucnost

Výhrou Šuda belgickou stáj dokonale zaskočil: „Geoffrey Battel byl velkým favoritem, do zápasu měl z 21 zápasů 18 vítězství KO. Vkládali do něj všechny naděje, tři měsíce se připravoval v Bostonu, měl hromadu sponzorů a já ho vyřadil. Vypadá to s ním prý docela zle a lékaři mu snad nedoporučují rok vstoupit do ringu. Tím pádem ani nemůže nastoupit k odvetě. Já ale musím obhajovat titul do několika měsíců. Zástupci belgických promotérů by teď rádi, abych pokračoval v tom, co měli v plánu pro něj. Přijeli jednat s mým manažerem a vypadá to, že budu boxovat opět v Belgii jako domácí. V Čechách totiž není nikdo, kdo by zápas o titul zaplatil. Pro mě byl ten zápas vlastně asi poslední šancí, jak na sebe v Evropě trochu upozornit. To se povedlo a pro mě je to obrovská vzpruha.“

Vděčí trenérovi

Luboš Šuda bydlí v Kralupech, ale od svých 19 let trénuje v Lovosicích: „Přivedl mě sem Roman Kracík, který je z Litoměřicka. A trenérovi Milanovi Schejbalovi vděčím za všechno, čeho jsem v kickboxu a boxu dosáhl. I když je pro mě časově náročné se sem dostat, snažím se tady několikrát týdně být. Milan na mě má stále největší vliv a přinutí mě pořádně trénovat.“

Zranění

S boxem si většinou veřejnost spojuje častá zranění. S tím až tak evropský šampión nesouhlasí: „Na zranění nemůže boxer myslet. Ten sport samozřejmě rizikový je, ale to jsou i mnohé další. A ringové sporty, kdy proti sobě stojí dva na zápas připravení borci, kteří vědí, co od sebe čekat, jsou podle mě bezpečnější a hlavně spravedlivější. Není tady tolik faulů.“

Ani Šudovi se ale nevyhnula zranění: „Měl jsem jednou zlomený nos, jednou lícní kost a dvakrát lehký otřes mozku. Za šestnáct let sportovní kariéry, a dá se říct vrcholové, to zase není tak strašné.“