Další pikantérií klání mezi celkem z metropole a Aerem je volba jeho patronky. Tou je česká olympionička Kateřina Šafránková. Rodačka z Kolína půjde vlastně proti „svým“ Středočechům. „Pár kilometrů nehraje roli. Jako zrádkyně se rozhodně necítím,“ říká s úsměvem 32letá kladivářka, jež dokázala obsadit osmé místo na mistrovství světa v Londýně 2017.

Proč jste se rozhodla přijmout nabídku Lvů a stát se patronkou zápasu s Odolenou Vodou?
Volala mi (oštěpařka) Irča Gillarová, která je akční a jde do všeho po hlavě. V tom jsme si hodně podobné. Ona už patronkou na utkání byla a líbilo se jí to. Na její popud jsem si řekla, že do toho taky půjdu a podívám se na další pro mě nový sport. Jsem nadšená z toho, že jde o kolektivní sport, který hrají vysocí kluci. (směje se)

Zdroj: VK Lvi Praha

Tedy rozhodla kamarádka a výška volejbalistů?
Přesně tak. Sama měřím 193 centimetrů. Budu si užívat, že konečně nevyčnívám. Velmi ráda se dívám na sport a vidět ho živě je docela jiný zážitek. Každému doporučuji nezůstávat u televize a chodit přímo na sportoviště. Je to veliký relax.

Vlajkonoši Michal Březina a Alena Mills přivedli na plochu Ptačího hnízda českou výpravu.
Hokejovou reprezentaci žen zásoboval Kolín, začínala tam i vlajkonoška Mills

Jaký máte vztah k volejbalu?
Amatérský. První zážitky pocházejí z dětských let. Na základní škole jsme hráli proti sobě volejbal jako třídy a byli jsme pyšní, jak to té naší jde. Porazili jsme všechny. Volejbal jsem si zamilovala a občas si chodíme s kámoši zapinkat. Většinou v létě na beach, pěkně se poválet v písku. (směje se)

Vztah individuální sportovkyně ke kolektivnímu je tedy kladný?
Rozhodně. Moc mě baví fandit v hale. Největší zkušenost mám s kolínským basketem, na který chodím pravidelně. Vždy mě zaujme motivace lidí, jak se dokážou vzájemně vyhecovat a pomoci si k lepšímu výkonu.

Proč jste sama neskončila u kolektivního sportu?
Víte, že vlastně nevím. Dneska bych to asi změnila… Bude to tím, že jsem vyrůstala na vesnici kousek od Kolína. Jako malá jsem si chodila hrát ven s dětmi, do sokola, do hudebky… Na kolektivní sport nás bylo málo. Musela bych dojíždět. Ve chvíli, kdy jsem s tím chtěla začít, objevili mě pro atletiku a u té jsem už zůstala.

Jan Kysela na lavičce Benátek během přípravného utkání v Brandýse.
Kysela: Fotbal bych pověsil na hřebík i tak. V Benátkách pokračuje v nové roli

U kladiva, trochu netypického náčiní pro dívku…
To se říkalo v mých začátcích. Dneska už to nikdo neřeší. Kladivo je pro mě nejlepší. Nikomu bych ho ale nenutila. I když na rovinu: ono je nejlepší. (směje se)

A kdo bude lepší v souboji Lvů s Aerem?
To se dopředu těžko určuje. Jelikož budu fandit Lvům, tak doufám, že vyhrají domácí.