Neratovický borec na sebe výrazně upozornil minulý víkend při Ironmanu v Německu, kde utvořil časem 8:44:51 český rekord. V absolutním pořadí stačil jeho výkon na výborné osmnácté místo.

Na startu závodu, kterému odborníci přezdívají „evropská Hawai“, se sešla téměř kompletní světová špička. Nejlepší z tří tisíc zúčastněných mužů zdolal trať v čase 8:09:34. Na stupně vítězů ztrácel Brynda půlhodinu.

Šťastnému reprezentantovi před závodem kamarád v dobrém říkal, poté co si přečetl startovní listinu, že do nejlepší třicítky rozhodně nevkročí. „Já jsem tam přímo vlétl a ustavil rovnou rekordní umístění i čas Čecha na tomto závodě. Potěšila i pochvala od několika profesionálů, kteří na Hawaii hrají prim,“ komentoval svůj čtvrtý závod Ironmana v kariéře.

Závod očima Jaroslava Bryndy

Po probuzení nás přivítal déšť, silný vítr a teplota 16 stupňů, takže nálada nic moc. Po snídani jsem se přesunul do místa startu. Na kole jsem měl obuté hladké pláště a jiné jsem v záloze neměl, jelikož jsem takové počasí nečekal. Minulý rok panovaly ve stejnou dobu v rakouském Klagenfurtu třicítky. Po klasické úpravě věcí v prvním depu jsem se oblékl do neoprenu a šel a start.

Start v 6:20

Start byl dost nervózní. Favorité tlačili přes startovní čáru a nikdo je nemohl nahnat zpět.

Neváhal jsem a s vědomím dobrého plavce jsem je následoval. Pak zazněl start a bylo přede mnou 3,8 km plavání. Bitva byla dlouhá. První kilometr musel neustále bojovat se soupeři.

Po obrátce se to uklidnilo, a tak jsem do prvního depa doplaval v první skupině s favority. Depo jsem měl trošku delší. Musel jsem se více obléknout. Čas 0:48:56 plus 2 minuty 21 vteřin v depu.

Cyklistika (180km)

Začal jsem volněji. Jelo se ve městě. Trasa samá zatáčka. Musel jsem opatrně, abych nelehnul. Jely se dva okruhy. V prvním jsem dojel například Vukoviče (2. místo OH Sydney) a pokračoval dále.

Ve druhém okruhu se nám na trať přidaly age groupy, a tak začal slalom. V každém sjezdu jsem ztrácel a vždy musel svou skupinku dojet, což nebylo jednoduché. Vždy trvalo okolo pěti až osmi kilometrů, než jsem se dostal zpět do kontaktu.

Cyklistiku jsem odkroužil za 4:49:58 plus čas v depu 2:24. Opět bylo třeba se v depu upravit, pořádně umýt nohy, aby nevznikl na maratónu žádný problém.

Běh (42,2km)

Na tomto závodě jsem se chtěl dostat na maratónu na čas okolo 3:05 hodiny. Rozeběhl jsem to, jak jsem chtěl. V prvních deseti kilometrech jsem se posouval kupředu, ale od dvanáctého kilometru jsem byl předbíhán, a tak jsem se propadal.

Od dvacátého kilometru se to opět začalo zlepšovat a pomalu jsem začal dobíhat závodníky přede mnou. Na 25. km jsem ovšem musel navštívit WC a tam strávil tři minuty. Poté jsem vše vsadil na jednu kartu. Rozhodl jsem se vrátit do závodu a bojovat o čas okolo 3:05. Na 28. km byla další obrátka, a tak jsem viděl kolik závodníků je přede mnou a jak jsou na tom.

Někteří evidentně přepálili začátek, nebyli nejsvěžejší, a to mi hrálo do karet. Já se cítil celkem dobře. Od 35. km jsem začal zrychlovat a „kosit“ soupeře.

Na šesti kilometrech jsem jich předběhl šest a do cílové rovinky jsem přiběhl jako osmnáctý. Kytičku, kterou jsem dostal, jsem věnoval přítelkyni v hledišti a pak si doběhl pro konečný čas 8:44:51. Maratón jsem nakonec odběhl i s nucenou pauzou za 3:01:15.