Pamatujete, kdy volejbalisté Aera odehráli poslední zápas? Bylo to 10. října na půdě Ústí nad Labem. Letci do něj vstoupili slibně, jenže vedení 11:4 v prvním setu nakonec nedotáhli a zápas ztratili v poměru 1:3. Po čtyřech kolech tak zůstali se zápasem k dobru na jediném bodu z domácího duelu s favorizovaným Karlovarskem. To jen pro připomenutí…

Od té doby se totiž znovu chopil taktovky koronavirus. Ten se v Česku začal vymykat kontrole. Vládní opatření zavřela mimo jiné i veškerá sportoviště. Přestože z dostupných statistik vyplývá, že se v březnu až září 2020 nakazily covidem-19 při sportu řádově jen nízké jednotky procent lidí, soutěže jsou přerušené, trénovat smí na výjimky pouze profesionálové ve venkovních prostorech.

„Třikrát týdně jsme venku, kam si vždy musíme vynosit posilovnu, kterou máme jinak v hale. Chodili jsme i na antukové kurty. Teď už dělám plán tréninku víceméně podle předpovědi počasí. Po posunu času je navíc brzy tma. K tomu mají kluci zaměstnání. Je to na nic,“ popisuje kormidelník Odolky spartánské podmínky.

V rámci letní přípravy by takový model nebyl žádný velký problém. Se stále chladnějším počasím a v době, kdy měl frčet zápasový kolotoč na plné obrátky, se ale poněkud zajídá. Tím spíš, když nikdo zatím neví, jak dlouho potrvá.

Řešením není ani trénink za hranicemi Česka. Finanční nároky jsou přitom jen jednou z aspektů. Dalšími třeba dojezdové vzdálenosti a bez konkrétního data restartu soutěže i nemožnost nákladnou přípravu alespoň zhruba načasovat, aby nenásledoval jen další výpadek.

Zákazu tréninku v hale navíc mnozí dost dobře nerozumí. Trenéra Kopa nevyjímaje. „Tohle nařízení nechápeme. Přeji lidem, že mohou chodit do práce. Naše hala je svými rozměry rovnocenná s kdejakou výrobní. Když v takovém prostoru bude dvanáct hráčů, z nichž jedenáct už covid mělo, tak nevím, proč tam nemůžeme,“ podivuje se.

Zároveň tím připomíná i čtrnáctidenní stopku, kterou si tým prošel na startu nového extraligového ročníku. Po šest týdnů trvající intenzivní přípravě přišla místo prvního mistráku karanténa. Po návratu do tréninku brzy následovaly tři duely v deseti dnech. Od té doby zase utrum.

„Včetně mě, mého asistenta a zároveň manažera, jsme to prodělali prakticky všichni, naštěstí s lehkým průběhem. Momentálně nemáme žádné zdravotní problémy. Všichni jsou zdraví, což je samozřejmě to nejdůležitější,“ přidává Kop alespoň nějakou pozitivní zprávu.

Tou další by jednoznačně měla být možnost trénovat v teple a pod střechou a hrát zápasy, jak se tomu na nejvyšší úrovni děje vesměs všude za hranicemi, třebaže bez diváků. „U nás nejen, že sport nejede, ale v současnosti spíše couvá. Kluci mají natrénováno, jejich sportovní kariéra není nekonečná. Když to vezmu od února, tak mimo třech týdnů v září pořádně neznají ostrý zápas. Ztrácejí zkušenosti. Jako každý ve své profesi se i my chceme posouvat,“ dodává Kop rozmrzele.

Chybí mu i jednotný postup vrcholového sportu jako takového. „Mluví se neustále jen o fotbalu a hokeji. Sport by měl vystupovat jako celek. Přes pana Hniličku (předseda Národní sportovní agentury) bychom měli apelovat na vládu a bombardovat je, i když teď asi mají jiné starosti, než se zabývat sportem. Pro nás je to nešťastné. Chápu pozastavení volnočasových aktivit. Ale my nemůžeme pracovat,“ říká otevřeně.

Přestože termínovou listinu aktuální sezony limitují mezinárodní akce a dohráno by mělo být nejpozději během března, dalo by se prý manko v programu nejvyšší soutěže ještě dohnat. „Musel by se vymyslet systém, jakým soutěž dohrát. My jsme pro jakýkoli. I kdyby se stejně jako teď v Champions League mělo hrát turnajově a zápasy šly rychle za sebou. Během měsíce můžete při třech zápasech za víkend odehrát dvanáct kol. Šlo by o velkou porci, kluci by to ale měli zvládnout,“ nabízí řešení Martin Kop, který je zároveň i asistentem reprezentačního trenéra Nováka.