V letošním roce jste si poprvé zazávodil na okruzích. Nastoupil jste při úvodních dvou podnicích ESET Cupu na Hungaroringu a Red Bull Ringu. Když se za těmito starty ohlédnete, jak na to vzpomínáte?
Původně byly v plánu vytrvalostní závody v rámci ESET Cupu, kde bychom se střídali dva jezdci v jednom autě, ale týmový kolega si to na poslední chvíli rozmyslel a tak přišla nabídka na účast v Clio Cupu. Beru to jako skvělou příležitost a novou zkušenost. Vzpomínám na to moc rád a doufám, že se na okruhy zase podívám.

Vaším nejlepším letošním závodem byla první jízda na Red Bull Ringu. Tam jste sice po technických problémech v kvalifikaci startoval až jako poslední, v závodě jste se ale dostal až na celkovou čtvrtou příčku a na třetí místo v hodnocení Renault Clio IV. Takovou stíhací jízdu jste asi musel hodně užít, že?
Po Hungaroringu jsem si říkal, že moje tempo není tak špatné, jak jsem čekal, a chtěl jsem tentokrát zajet co nejlepší kvalifikaci. Potřeboval jsem se hlavně seznámit s tratí, ale ve volném tréninku jezdilo hodně pomalých aut a ani jedno kolo nebylo možné zajet čistě a vyzkoušet tak správné nájezdy do zatáček. V kvalifikaci pak došlo k závadě na turbu, neodjel jsem ani jedno kolo a byl jsem chvíli trochu otrávený. Ale nebylo už co ztratit, tak jsem si pro závod vymyslel „strategii nebržděného přívěsu“, to znamená chytit se hned za první zatáčkou po startu někoho rychlého, učit se trať podle něj a když bude pomalejší, tak to na brzdách strčit pod něj. Lehce jsem si upravil tlaky v pneumatikách pro svůj dobrý pocit a těšil se na start. Strategie mi vyšla a každý úspěšný předjížděcí manévr mě hnal dopředu. Neudělal jsem žádnou chybu a do posledního kola jsem vjížděl za Thomasem Fischerem, který byl třetí. Využil jsem jeho malinkého zaváhání v polovině okruhu a jen velice těsně ho netrefil při předjíždění. Tam to bylo doslova o milimetry. Hned potom mi začal docházet benzín a auto cukalo, ale defenzivní stopou jsem Thomase naštěstí udržel za sebou. Myslel jsem, že budu muset zastavit za cílem s infarktem… Pocit na stupních vítězů byl pak ohromný a nikdy na to nezapomenu. Ten úspěch patří hlavně klukům z týmu Carpek, věřili mi a udělali pro mě maximum.

Během loňska jste se měl původně ukázat i na Rallye Bohemia, z toho ale nakonec sešlo. Co za tím stálo?
Jednoduše finance. Po dvou závodech s Cliem jsem se snažil zajistit rozpočet na další starty a rallye šlo trochu stranou. Nakonec se nepovedlo nic z toho, ale nevzdávám se. Vždy, když nemám peníze na start, tak se na Bohemce objevím alespoň v roli diváka, mechanika, nebo špiona. Je to pro mě srdcová záležitost. Byla to první soutěž, kterou jsem navštívil v kočárku už v roce 1985. Přesně o třicet let později jsme tam s Ivanem (spolujezdec Ivan Fryč – pozn. autora) stáli na startu a vyhráli třídu nafťáků.

Je to samozřejmě asi ještě předčasné, ale nosíte už v hlavě nějaký předběžný plán na rok 2023? Plánujete nějaké rallyeové starty? Nebo i návrat na okruhy s Carpek Service?
Příští rok nám bude i se spolujezdcem Ivanem Fryčem 40 let, tak musíme vymyslet něco velkého. Konkrétní plán ale na stole zatím není. Nedávno jsem četl, že se pojede závod WRC v Česku (mluví se o společném podniku Německa, Rakouska a Česka - pozn. autora). To by byl dárek! (směje se)

Jakožto zkušeného rallyeového závodníka se vás nemohu nezeptat na letošní sezonu WRC. Ta sice zatím ještě není u konce, ale dominoval v ní Kalle Rovanperä a už si zajistil titul nejmladšího šampiona WRC v historii. Co říkáte na jeho letošní výkony? Překvapil vás?
Kalle mě překvapil pouze tím, jak dominantně si v průběhu roku počínal. Čekal jsem vyrovnaný souboj o titul mezi Evansem, Tänakem a Rovanperou. Zřejmě mu nová technika sedla ze všech nejlépe. Každopádně klobouk dolů, je to pan jezdec.

Myslíte, že má Kalle Rovanperä na to, aby nyní začal WRC vládnout podobným způsobem jako kdysi Loeb s Ogierem a věříte, že klidně může i překonat Loebovy rekordy?
Vše nasvědčuje tomu, že by mohl vládnout i v následujících letech. Ale rallye je tak komplexní disciplína, že jistého není nic. Ostatní střelci určitě neřekli poslední slovo. Loebovy rekordy asi se štěstím překonat jdou, otázkou ale je, jak se budou měnit technické regule, chuť výrobců účastnit se MS a také jak dlouho bude chtít Kalle v MS závodit. Třeba si za tři roky řekne, že další výzvou je pro něj Le Mans nebo rallyekros.

Rovanperä je už osmým finským mistrem světa. Právě tato země dosud dala WRC nejvíce šampionů v historii. Jak byste tedy porovnal finskou a českou rallyeovou scénu? Jaké jsou podle vás hlavní důvody, že česká rallye na tom není tak dobře jako ta finská?
Ve Finsku jsem byl několikrát a jejich vztah k motorsportu je obrovský. Děti tam jezdí po vsi na endurové motorce po zadním kole, večer jsou slyšet šestiválce z tamních lesů… Finský mistrák je skvělý hlavně kvůli charakteru tratí. Startuje tam dost rychlých jezdců a taky dost srdcařů se starou technikou. Český mistrák ale za poslední roky není nijak pozadu. Úroveň jezdců, tratí i organizátorů je u nás veliká.

Co by se podle vás mělo změnit, aby i česká rallye začala plodit takové hvězdy jako Finsko?
To je složitá otázka. Je to kombinace financí, které jdou do sportu a nějakého uceleného programu pro začínající jezdce. Pomohlo by, kdyby například Škoda Motorsport připravila levnou pohárovou Fabii a vypsal by se v MČR pohár pro „mladé pušky“. Důležitá je nějaká rozumná cenová dostupnost. Motorsport byl vždy velmi drahý, ale chceme-li najít nějaký ultratalent, měla by se jeho dostupnost otevřít většímu počtu mladých zájemců. S levným autem ukáže, jestli je dobrý pilot a pak už je na něm, jak si dovede zajistit finance na další rozvoj kariéry. Není ale pochyb o tom, že u nás talenti jsou. Například Dominik Stříteský a Erik Cais jsou toho důkazem. Jen si teď nemůžu vybavit mladého kluka či holku, kteří by momentálně vzešli z nějakého talentového programu Autoklubu ČR. Španělsko nebo Francie jich má hned několik. V Česku sice dříve pokusy byly, ale zdá se mi, že je takový program u nás dlouhodobě finančně neudržitelný. Nicméně stále platí, že kdo má vůli, štěstí a možnosti, ten si cestu dokáže najít.

Autoklub Mělník letos v květnu pořádal oslavy stoletého výročí mělnického motorsportu. Máte na příští rok v plánu nějaké podobné akce? Pokud ano, jaké přesně?
Chceme s naším klubem uspořádat opět v květnu podobnou akci. Možná se zaměříme více na motorismus obecně, více na děti… Zkrátka to pojmeme asi trochu jinak. Rádi bychom využili nějaké závodní simulátory a poté nabídli potenciálním zájemcům z řad dětí možnost vstupu do světa motorsportu, tedy vyzkoušet si závodní motokáru, využít rad a zkušeností našich členů nebo přímo zprostředkovat kontakt s jiným profesionálním týmem. Nedávno jsme se účastnili Mělnického festivalu sportu pro děti a zájem o naše závodní stroje byl překvapivě veliký. Nás to motivuje k další práci s dětmi a měl bych radost, kdyby Autoklub Mělník pomohl některým k nastartování jejich závodní kariéry. Touto cestou chci poděkovat všem členům Autoklubu Mělník za jejich práci a ochotu podílet se ve volném čase na propagaci motoristického sportu.