Dvanáctibodové manko (3:15) chtěl mšenský Petr Vandírek řešit pomocí žolíka svěřeného Gregu Hancockovi s parťákem Korneliussenem. Soupeř ale reagoval výměnou Krupičkové za Žagara, který nedal mšenské dvojici sebemenší šanci na předjetí, takže ze „žolíkové" jízdy vytěžili domácí jen dvoubodové plus.

Mšenské naděje na korekci nepříznivého stavu se každou následující jízdou začaly rozplývat jako pára nad hrncem. Domácí borci dokázali za celý večer vyhrát pouhé tři jízdy, zatímco soupeř byl úspěšnější v sedmi případech (pětkrát 5:1), zbylé rozjížďky skončily plichtou.

Příčiny čtvrtečního debaklu je nutné hledat v tragickém výkonu českých jezdců v domácích vestách. Navíc Mšeňáci, konkrétně Jaroš a Nagy, dvakrát „prošvihli" dvouminutový startovní limit. Nad tímto faktem domácí příznivci jen nechápavě kroutili hlavami.

„Dneska bylo všechno špatně," hlesl po závodě domácí manažer Petr Vandírek. „Soupeř měl jednoznačně kompaktnější tým. V našem celku se dnes nedařilo ani Hancockovi, který si vybral slabší den. Šitera jel se zraněnou klíční kostí, Jaroš v první jízdě upadl a pak už to nebylo ono. Sen o finále se definitivně rozplynul. To by nebyla taková tragédie. Spíš mě trápí, že jsme spadli shora až na samé dno, a to je špatné."

„Ptáte se na pocity po výhře?" opáčil po závodě šťastný František Liebezeit, manažer vítězného týmu. „Jednoznačně slastné, vyhrát v jámě lvové na mé bývalé domácí dráze. Před závodem bych výhru nečekal, a když ano, tak určitě těsnou. O přesvědčivé vítězství se postaral především kádr našich českých jezdců. Teorie o naší účasti v extraligovém finále sice existuje, ale vše beru reálně. To ale neznamená, že nezkusíme naše soupeře trochu pokousat…"

Mšeno – Divišov 38:54
Mšeno: Korneliussen (DEN) 13, Hancock (USA) 13, Jaroš 4, Klein 3, Šitera 2, Nagy 2, Pouznar 1.
Plzeň/Divišov: Žagar 17 (SLO), J. Holub 11, Puodžuks (LAT) 10, Simota 10, D. Hádek 6, Krupičková 0, M. Hádek 0.

KAREL HORŇÁK