Jaké jsou pocity z prestižního ocenění?
Ocenění si nesmírně vážím, protože o něm rozhoduje většina hráčů I. AHL. Vyhrát nejužitečnějšího hráče ligy by pro každého znamenalo obrovský úspěch. Jelikož se mi to povedlo potřetí za sebou, je to nádherný pocit.

Máš ještě v AHL mnoho let před sebou. Jak asi tvá série skončí?
Myslím, že tahle série právě skončila. Přestupem do Pink Guys toho skončilo víc – honička za individuálními úspěchy i taková ta mladá hamižnost po bodech a individuálních oceněních. Když jsem přišel do Ravens, samozřejmě jsem chtěl uspět s klukama jako tým, ale hlavně jsem se chtěl zviditelnit a dokázat sám sobě, že můžu být lepší. Vždyť i za mou hokejbalovou kariéru v Habešovně a v Ústí nad Labem vděčím AHL. Teď už nemusím nic dokazovat a baví mě motivovat mladší kluky a také je dostávat do velkého hokejbalu.

Je opravdu Jan Langthaler největší a jedinou hvězdou posledních tří sezon v kralupské AHL?
To nemohu posoudit já, ale určitě vím, že nejsem jedinou hvězdou. S řadou z nich jsem hrál – Tomáš Kinda, Ondra Jaroš. Spousta hráčů, kteří hráli výborně v ostatních týmech, mě tak vlastně motivovala a dohnala k nějakým výkonům. Souboje s Pavlem Husákem z Minice Quijotes, nebo s Vláďou Fenclem, Honzou Střeskou, Martinem Baráthem z CSKA, či Ivo Loskotem, Radkem Jelínkem z Nelahozevsi a nakonec i Michaelem Pavlíčkem z Cardinals, to jsou výzvy, kvůli kterým mě AHL hrozně baví a motivuje.

Na prahu letošní sezony jsi začal psát historii zcela nového, vlastního klubu. Jak hodnotíš podzim, po kterém přezimujete na druhém místě?
S Vladislavem Kučerou jsme trénovali mládež. Musím říct, že mladíci nám celkem přirostli k srdci a každý rok byla sranda je trénovat a koordinovat jim školskou ligu. To nějak vyplynulo i v to, že bychom založili tým. Tam jsme chtěli zařadit naše méně zkušené mladší bratříčky a doplnit je mladými kluky. Věděli jsme ale, že potřebujeme ještě někoho zkušenějšího, proto jsem byl rád, že na naši nabídku kývli i Láďa Kejmar s Ondrou Roubíkem. Ti teď tvoří údernou lajnu s Tadeášem Hubálkem a Pepou Kučerou.

Co jsi od týmu očekával?
Že neuděláme ostudu, že budeme konkurence schopni alespoň do míry vyrovnaných zápasů. Samozřejmě jsem doufal v dobré výsledky a v to, že nás soupeři podcení. Co se stalo na podzim, byl pro nás zázrak, když jsme začali porážet velké soupeře a momentálně jsme tam, kde jsme. Nejlepší zápas jsme asi odehráli remízou s CSKA. V poslední vteřině jsme srovnali, to nás dalo dohromady jako tým. Jsme na druhém místě, ale kromě Minice Quijotes je liga vyrovnaná, stačí dvě prohry a jsme zase pátí. Naše druhé místo bych nepřeceňoval, ale pro nás je to určitě překvapení, vzpruha a motivace do dalších bojů.

Na závěr se nemohu nezeptat na to, co se proslýchá. Jak to bude s Janem Langthalerem a AHL v nejbližších měsících?
Hokejbal je super parta lidí, krásné hobby a nezapomenutelný zážitek, ale bohužel mě to neživí. Dostal jsem nabídku jít pracovat do Irska, což je dobrá zkušenost. Bohužel to nemohu odmítnout, i když mě to hrozně mrzí a bude mi to tu chybět. To samé musím říct v Ústí nad Labem, kam mě koupili z Habešovny a ještě jim po sportovní stránce dlužím víc než jen půlrok, který jsem tam odehrál. Na 95 procent v únoru odjedu. Je otázka, jestli se vrátím s nepořízenou po třech měsících, nebo si vezmu dovolenou třeba na play-off a přijedu se podívat či zahrát, ale chtěl bych alespoň rok strávit v zahraničí. Uvidíme.

Martin Baráth