Radku, cítíte se více jako futsalista nebo jako fotbalista?
Musím říct, že poslední půlrok nad touto otázkou přemýšlím čím dál častěji. Dříve jsem vše směřoval spíše k fotbalu, v současnosti u mě vítězí i díky posledním výsledkům futsal. Pevně ale rozhodnutý stále nejsem, oba sporty dělám naplno a věnuji jim maximum času.
V neděli jste se s fotbalovými Neratovicemi vrátil ze soustředění. Jak se cítíte?
Tak, že jsme zamakali úplně na všem, cítím na svém těle všechny partie a hlavně nohy. Nebylo sice tolik běhání, ale dost jsme posilovali a právě to bylo asi na celém soustředění nejtěžší. Každý den se začínalo v posilovně, v další fázi jsme se přesunuli na hřiště.
Dost fotbalistů nemá drily v oblibě. Jste na tom stejně?
U mě to tak není. Ještě v dorostu jsem měl trenéra, který nás na podobné dřiny připravoval a svým způsobem je proto také vyžaduji. Jsem na tvrdé tréninky zkrátka zvyklý.
Jaký byl areál ve Studenci?
Byl jsem až překvapený, měl vysokou úroveň. S ničím nebyl problém a ani přejíždění na místa tréninku nebylo nijak hrozné. Vše bylo v naprostém pořádku.
Parta v Neratovicích také šlape na výbornou?
Šatna byla na podzim v pohodě a je to tak i teď. Nejsme rozdělení na žádné skupinky, každý se baví s každým. I trenér se snaží všem vyhovět v přání. Často se tak například měnily posty, abychom si mohli všichni vyzkoušet, kde nám hra sedí nejvíce.
Kromě tréninků jste měli možnost jít i k prezidentským volbám. Odvolil jste si mimo bydliště?
Bohužel ne. My mladí jsme na to totiž příliš nemysleli a propásli tak termín, kdy si možnost volby ve Studenci jít zajistit. Odvolili spíše starší kluci, šla zhruba polovina kádru.
Je cíl na jaro jasný? Jde se nekompromisně za postupem?
Bezesporu chceme soutěž vyhrát, za tím jdeme všichni. Zda by se ovšem šlo v případě úspěchu do ČFL, to už je věc, která nezáleží jen na nás, ale i na vedení klubu. Až takhle dopředu teď nekoukáme.
Poslední dotaz se týká futsalu. Co vy a návrat do Olympiku Mělník?
V jeho dresu jsem něco odehrál a vzpomínám na celé působení rád. Jde ale o uzavřenou kapitolu. Minimálně v současnosti. S panem Šubou jsme se rozešli a v Litoměřicích jsem spokojený. Nic mi tam nechybí, nemám sebemenší důvod tým měnit. V budoucnu je ale možné všechno. Kdo ví, co bude za deset let.
