Jana reprezentovala Středočechy už na Olympiádě dětí a mládeže v Pardubickém kraji před čtyřmi lety. „Mám krátkodobou paměť, takže si to moc nepamatuju. Ale líbilo se mi navštěvovat další sporty,“ vzpomíná. Jedenáctou příčku v Olomouci vylepšila, na vytouženou medaili však těsně nedosáhla. „Je to taková zklamaná brambora. Jsme spokojení, ale byli bychom radši za víc. Na bednu chyběla asi fyzička,“ hodnotí předvedené výkony. „Atmosféra byla boží! Dokonce snad lepší než na mistrovstvích. Hodně nám pomohla,“ pochvaluje si její partner.

Přípravy těsně před soutěží jsou časově náročné. „Češe mě mamka a sama se líčím a hnědím tam, kam dosáhnu. Make-up trvá asi hodinu a půl, hnědění půl hodiny a účes občas i hodiny dvě,“ říká Klápová. Když si chtějí přispat, účes připraví večer. Na otázku, zda se o něj přes noc nebojí, odpovídá s úsměvem: „Já se bojím spíš o spánek. Občas se s tím spí nepohodlně, ale zvykla jsem si a už to neřeším.“

K dokonalému vzhledu už chybí jen krásné šaty. „Obvykle mám dvoje nebo troje na latinu i na standard, ale pořád se střídají. Na každé mistrovství mívám dvoje nové, takže je měním většinou jednou za rok,“ popisuje.

Jiří Rejman s týmem Středočešek.
Sázka komentátora Rejmana: karton vína, když nás porazíte

Na řadu přichází samotný taneční výkon. Během něj se sportovci nesoustředí jen na svou choreografii a výraz, ale také na ostatní páry. Ti dobří ovládají tzv. floorcraft neboli práci s parketem. „Když máte určitý nadhled nad ostatními páry a schopnost předvídat jejich pohyb, můžete snadno předejít srážkám s ostatními,“ vysvětluje Vilém. Pokud kolize nastane, je třeba neztratit hlavu a improvizovat.

A co je na tanečním sportu nejkrásnější? „Hezky se na něj dívá, připraví vás na plesy a naučí dobrému chování ve společnosti,“ říká Vilém Kuntoš, který dříve hrál závodně šachy. K čemu se mu šachové umění hodí při tanci? „Třeba k porážení partnerky!“ žertuje. „Včera mě v Pevnosti poznání porazil v šachách. Hrála jsem je poprvé a on zapomněl se mi zmínit, že v šachách soutěžil. Pak jsem litovala, že jsem do toho šla,“ směje se Jana.

Autor: Eliška Krátká