Na konci loňského roku začal spolupracovat s novým trenérem a společně nastavili přípravu na závody endura naprosto rozdílně, než byl doposud zvyklý. Víc než současná opatření v souvislosti s pandemií koronaviru přerušilo Adolfu Živnému nový začátek další zranění.

„Při tréninku přizpůsobeném aktuální nouzovému stavu jsem si zlomil kotník pravé nohy, když jsem si jej prošlápl a zjednodušeně řečeno jsem se dotkl špičkou nohy holeně,“ popisuje mrzutost dvaadvacetiletý závodník ze Mšena.

I když v dubnu už obvykle běží sezona terénních motocyklových závodů naplno, letošní škrtání v kalendáři hrálo Adolfu Živnému celkem do karet. Mohl se totiž nově pod vedením Jiřího Hejníka věnovat zdokonalování svého umění.

„Soustředím se na rozvíjení pohyblivosti, motoriky, dopravy kyslíku do svalů a základní rychlosti,“ plánoval než psychicky velmi náročný trénink pozastavilo zranění.

To určilo jedinou náplň nejbližších týdnů: klid na lůžku, aby kost srostla, jak má! „Po pěti týdnech bych měl začít rozhýbávat a posilovat zatuhlé klouby a svaly. Pak se vrátím do rozjetého vlaku a budu pokračovat v tom, co jsem doteď dělal, a budu se připravovat na potenciální start sezony. Ten se doufejme alespoň koncem roku v několika domácích podnicích uskuteční,“ věří.

Adolf ŽivnýZdroj: archív závodníkaNa dvojnásob mrzutý rozjezd sezony se přesto snaží dívat pozitivně. „Na jednu stanu musím říci, že se mi kalendář mistrovství Evropy i republiky pro letošek velmi líbil, a tak je velká škoda, že nastal tento stav. Na druhou se nebojím, že bychom o něco přišli. Naopak si myslím, že je fajn trochu zpomalit a soustředit se chvíli na to, co je v životě nejdůležitější – zdraví a rodina.“

Hned co se dá zdravotně do pořádku, bude chtít i sám sobě dokázat, že cesta, kterou se vydal, je správná. „Neočekával jsem, že po jedné zimě budu nejrychlejší. Chtěl jsem si dokázat, že jsem dost rychlý na to vyhrát jeden test, pak dva a časem by se mi třeba povedlo i zvítězit nějaký závodní den. To už ale velmi předbíhám a dostávám se do situace „co by kdyby“, kterou moc neuznávám.“

Zranění se Adolf Živný ostatně nevyhnul ani v uplynulé sezoně, přesto ji sám mohl označit za svou nejúspěšnější. „Dokázal jsem sám sobě, že je moje tělo schopné čehokoli,“ připomněl, jak se loni měsíc po zlomenině zápěstí postavil na start posledního závodu mistrovství Evropy. „Bez jakýchkoli bolestí a následných zdravotních problémů jsem mohl bojovat o medaili. Tu jsem po měsíční pauze bez motorky pochopitelně nevybojoval, i tak to beru jako velké vítězství a páté místo ve třídě 250 2T není tak zlé,“ vrátil se k jednomu z výrazných výsledků.

K dalším měl nakročeno v domácích seriálech. Nejspíš jen neúčastí v některých závodech klesl v klasifikaci mistrovství České republiky v juniorské třídě na bronzovou a ve třídě E2 na stříbrnou příčku. V absolutním pořadí pak skončil čtvrtý.

Teď se těší na návrat a vzkazuje: „Rád bych popřál všem, ať jsou zdraví a spokojení. Všem fanouškům endura, mému týmu KBS UAMK Unhošť a sponzorům děkuji za podporu.“

Koronavirus v ČeskuZdroj: Deník