„Třetí místo je lepší než čtvrté v předcházející sezoně, ale myslel jsem na víc. Stále však opakuji, a platí to i pro příští sezonu: Když ve druhé lize nebudeme dominovat, a v této sezoně jsme měli bilanci 11–7–4, což ukazuje, že jsme v půlce zápasů nezvítězili, tak v první lize nemáme co dělat."

Vaše sezona byla zpočátku tak trochu jako na horské dráze – nahoru, dolů. Souhlasíte?
Ano, myslel jsem, že každého soupeře přejedeme futsalovostí, nacvičenými kombinacemi a standartkami. Doma jsme s přehledem vítězili, vše se dařilo, jen chyběla třešnička v podobě proměňování více šancí a výsledky mohly být daleko výraznější. To nás stálo body v zápasech venku. Soupeři pozorně bránili, hráli na brejky a my s tím měli problémy. Po třetině soutěže jsme změnili styl při venkovních zápasech a hráli více z obrany, což je pro nás zvláštní, nudné a kluky to moc nebaví. Přišel sice posun v tabulce postupně až na první místo, ale herní projev nebyl takový, jaký jsem si představoval. Věřil jsem, že se to v semifinále otočí, ale kouzelný proutek jsem nenašel.

V průběhu ročníku jste přehodnotili své cíle s tím, že tím hlavním je postup do ligy. Proč to tedy nakonec nevyšlo?
Myslím, že herně jsme byli suverénně nejlepší v soutěži, ale to nám vítězství nezaručí. Příčin bylo několik. Za největší považuji, že jsme dostávali hodně zbytečných gólů, ať už po zaváhání v obraně nebo brankáře. Za druhé jsme nedokázali proměňovat nejvyloženější šance. Za třetí chyběl vůdce kabiny, který by týmu šéfoval a na hřišti ho dokázal v zápasech, kdy se nedařilo, herně zvednout. Zrcadlo toho všeho ukázalo semifinále s Turnovem. Postupně se projevila i velká zátěž na juniory, kteří pravidelně trénovali a nastupovali za A-tým i U-18 a do toho měli čtyřikrát týdně fotbal (Gabčo, Lelek, Šimandl). K tomu připočtěme zranění několika opor a velký pokles formy celého mužstva v únoru, který vyvrcholil březnu a v dubnu, kdy jsme se tabulkou propadli až na třetí místo. Nebyli jsme úplně spokojení ani s výkony brankářů, kteří nepatřili k nejlepším v soutěži, což se projevilo hlavně v play-off. Dalším faktorem je, že náš tým je stále velice mladý a v těžkých zápasech nejsme schopni si jít pro vítězství. Tento tým má fůru času se to naučit. Čím dříve to bude, tím lépe pro něj.

Budete usilovat o postup v příští sezoně?
Vždy jdeme do soutěže s cílem ji vyhrát a postoupit. Nebude tomu jinak ani v příští sezoně. Ovšem druhá liga se velice zkvalitňuje. Už to není jen fotbalové zápolení jako před třemi roky. Mužstva pravidelně trénují, učí se futsalovosti, jejich trenéři se odborně vzdělávají a týmy se speciálně takticky připravují na nejbližšího soupeře. Vítězit a k tomu předvádět atraktivitu bude velice těžké.

K jakým změnám dojde v hráčském kádru a v celém klubu?
Nebudou nijak výrazné. Po těžkém zranění se vrátí brankař Saibt a doufám, že se ze zdravotních patálií dostane Jína, který svým důrazem a nasazením chybí. Vypadá to, že by měl svou futsalovou kariéru restartovat Hyka. Co se týká klubu, tak změny budou výrazné. Změní se skoro celé vedení. Z vedení odejdou předseda Slavoj Tichý a místopředseda Jiří Valín. Valná hromada by pak měla do vedení odhlasovat Vladimíra Kaňku, Jakuba Němce, Radka Saibta a Pavla Šubu. Dále se snažíme do funkce vedoucího A-týmu zlanařit bývalou oporu Luboše Remence.

Vypadli jste s Turnovem, jehož šestým hráčem byli tak jako kdysi u vás diváci…
Byli přímo famózní a mají nemalou zásluhu na jejich postupu do finále. Tohle nám strašně moc chybí. Do Neratovic si Mělničtí cestu nenajdou, ať děláme, co děláme. I když halu máme rádi, z diváckého hlediska hrajeme jako by furt venku.

A šance hrát domácí utkání v dohledné době v Mělníku?
Do Mělníka chceme co nejdříve a už už to vypadalo nadějně. Gymnázium dostalo slušnou dotaci na výstavbu tělocvičny, která by měla splňovat i kritéria pro první ligu. Proběhlo výběrové řízení, je známý vítěz, kterého měla už jen schválit rada kraje. Ale tak dlouho se to odkládalo, až přišla kauza hejtmana Ratha a je na čas po všem. Výběrové řízení se bude prověřovat, asi i opakovat, takže výstavba se minimálně o rok posune.

Organizování zápasů a klubu určitě není levnou záležitostí. Jak se vám v těžké době pro firmy daří naplňovat rozpočet?
Je to rok od roku horší. Máme rozjetý projekt s mládeží, se kterou nám velice pomáhá město Mělník. Máme dlouhodobý partnerský vztah se čtyři až pěti firmami, které nám rozpočet finančně naplní. Každý rok se připojí další tři nebo čtyři menší partneři, ovšem na dobu před třemi roky, kdy jsme měli na 25 partnerů, můžeme zapomenout. Prioritou je zabezpečit finance na provoz klubu, což je asi 450 tisíc korun. To se nám jakžtakž podaří.