Nad nemožností vybudovat například tréninkovou plochu s umělým trávníkem, nebo jen dostatečného osvětlení na stávajícím hřišti si postesklo vedení fotbalistů v Obříství či Řepíně. Vedle konkrétních projektů, na které z vlastních zdrojů nedosáhnou, se anketou mezi oddíly táhly jako červená nit hlavně výtky, že podávání i vyúčtování dotací je administrativně velmi složité, s často neodpovídajícím výsledkem.

„Sportovní činnost se děje i na vesnicích v malých klubech, které většinou vedou lidé, pro které je problém vůbec vyplnit žádost a dát dohromady povinné přílohy,“ zdůvodnil předseda SK Mšeno Jiří Guttenberg, proč podle něj mnozí o dotaci raději vůbec nežádají. „Největší šanci získat dotace mají paradoxně nejbohatší kluby, kde mají na vše potřebné odborníky,“ přidal zdaleka ne ojedinělý názor.

Méně papírování by uvítali třeba i ve Vojkovicích. „Mnoho klubů to zcela odradí. A to je asi i důvod. Zbude víc na ty velké, které na to mají lidi. Požádat o dotaci se rovná maturitě. Mraky debilních potvrzení, ne starších tří měsíců, a tak dále,“ nebral si servítky sekretář klubu Jiří Linhart.

Podle jeho kolegy z TJ Liaz Vehlovice administrativní složitost vykazování přidělených dotací neodpovídá poskytovaným „směšným“ částkám. „Nulové příspěvky na údržbu a renovaci sportovišť, zvyšující se náklady na samotné soutěže, zejména úhrady za rozhodčí,“ zdůvodnil Pavel Kroužecký, proč by se měly dotace zvýšit.

„Organizace jako stát či FAČR by se měly snažit vyhovět i malým klubům – nejen ligovým, které pokryjí investice bezproblémově,“ přidal se Ladislav Werner z Řepína. Podle místopředsedy tamní TJ je třeba v Německu zcela běžné investování do hřišť s umělým povrchem, jehož údržba nevyžaduje tolik času a energie.

V Česku je podle něj problém zajistit třeba jen osvětlení poloviny hřiště. „Když oslovím firmu, jsou náklady vyčísleny na cca dvě stě tisíc, což je pro malý klub nepřijatelné,“ má Ladislav Werner jasno, proč na mnohých místech osvětlení chybí, nebo je nevyhovující a veškeré úspory padají za elektřinu.

NÁŠ AREÁL CHÁTRÁ, ZNÍ Z JEZDECKÉHO KLUBU

Současný stav financování sportu ale trápí nejen fotbalisty. Nad schopnosti, síly a časové možnosti amatérských funkcionářů považuje pravidla okolo dotací i zástupce Jezdeckého klubu Mělník.

„Přes deset let podáváme žádosti o dotace a granty na všechny strany. Většinou jim není vyhověno bez odpovědi, méně často dostaneme zamítavé stanovisko. Když nějakou dotaci obdržíme, její výše je s ohledem na to, kolik úsilí je třeba věnovat podání žádosti, a administraci a vyúčtování, téměř nepatrná,“ posteskl si Vladimír Mestenhauser.


Přidělování dotací podle něj nereflektuje ani dlouholetou a úspěšnou práci s mládeží. A nejen to. „Náš areál je ve městě, takže jsme odříznuti od možnosti žádat o dotace na rozvoj venkova. Dnes jen stěží konkurujeme novým areálům vzniklým z dotací a vybavených kompletní infrastrukturou. Naše budovy a stavby, ale i komunikace a vše ostatní chátrá a je jen otázkou času, jak dlouho to ještě vydržíme,“ pokračoval nevesele.

Stanislavu Fraibišovi z mělnické školy čínského kung-fu chybí nejen finanční, ale také mediální rovnost mezi jednotlivými sporty. Uvítal by tak například zřízení časopisu, internetových stran či televize pro prezentaci všech.

Také ve svém sportovním oboru vnímá značné podfinancování. „Nikdo neřeší dopravu na soustředění, soutěže, tréninky. Federace a asociace mají málo prostředků na chod, mzdy i vybavení. K tomu velká nestabilita a nejistota finanční podpory ze strany státu,“ vyjmenoval. Pro účely spolku byl nucen pořídit z vlastní kapsy sedmimístné vozidlo. I taková je dnešní realita v českém sportu…