Jak vaše společná premiéra dopadla?
Roman boxoval v Praze Vysočanech v rámci oblastního kola dorostenců s Lukášem Ehrenbergerem z Loko Trutnov a zaplaťpánbůh vyhrál. Je to box, a kdyby prohrál, tak se určitě svět nezboří, ale je mu patnáct, a to jsou takové zlomové okamžiky, kdy se mladý kluk je schopný na to i vybodnout. Start se nám tedy vydařil. Měl jsem tam ještě jednoho mladého, který tedy neboxoval, protože byl zdravotně indisponovaný. Když to ale viděl, tak říkal, že by chtěl hned taky.

Máte v oddíle už i nějaké další členy?
Nějaká základna už tady je, a to nepočítám toho, kdo tady byl, a nebo chodil jen krátce. Myslím, že čtyři, kteří by mohli začít, bychom našli. Je mezi nimi i šikovná čtrnáctiletá holčina, i když na zápasy je ještě malá. Teď nám už ale končí sezona a začneme zase od září. Na to, že to je necelý první rok, tak jeden zápas…

Kde se ve vás zrodil nápad na založení oddílu?
Měl jsem to v plánu celou dobu, akorát jsem měl hodně práce. Teď se to už nějakým stylem zaběhlo, tak jsem si řekl, že když tu mám takové krásné zázemí – boxovnu, posilovnu, prostory na běhání, fotbálek, tenis i regeneraci, které u nás nemají pomalu ani špičkové kluby, tak by bylo škoda nevyužít. Troufnu si říct, že ani v ústeckém SKP, kde jsem taky nějaký pátek boxoval za amatéry a které bylo považováno za takové naše nejlepší středisko, toho pod jednou střechou pro box není tolik. Druhým takovým impulzem pak bylo vidět, jak se školní mládež poflakuje různě po parcích, kde jen kouří a dělá nepořádek. Lepší je, když se budou realizovat na hřišti nebo v tělocvičně.

Splňuje podnikání, na které jste se vrhnul po skončení profesionální kariéry, vaše očekávání?
Určitě jsem spokojený, mám práci, někdy až nad hlavu. Je to úplně něco jiného a je to tedy spíš psychické vypětí – občas se něco podělá a všechno se musí řešit hned. Některé věci mě doslova drtí, ale patří k tomu.

Přesto si nacházíte čas na trénování mladých…
Trénujeme v pondělí, ve středu a v pátek. Když je třeba před zápasem, tak trénujeme i každý den. Odpoledne už mívám pracovní dobu volnější, takže se mohu věnovat tréninku.

Jste na to sám, a nebo máte ještě někoho k ruce?
Mám ještě v záloze kámoše Radka Chybu, a když potřebuji, tak pomůže i Zdeněk Šulc.

Ve městě funguje ještě druhý boxerský oddíl, kterým jste ostatně prošel i vy. Nekonkurujete si? Je mezi vámi třeba i nějaká rivalita?
To ne, já mám malý začínající klub. Ten druhý, ve kterém jsem vyrostl já ještě za éra Franty Pakandla, který pak umřel, a pak mě trénoval Venca Pojkar, teď vede Kryštof Marounek. Nevím, jak je tam dnes zainteresovaný Venca Pojkar, asi chodí málo, protože boxu už taky asi bude mít plný zuby. Konkurence ale ne. Na doplňkový trénink mi sem chodí dva kluci, kteří chodí i ke Kryštofovi, a myslím, že je jen dobře, když si vyzkouší jiného trenéra. Čím víc zkušeností, tím líp.

Má váš oddíl i jiné aktivity?
Ano, například teď v sobotu pořádáme dětský den – keltský. V tom se rovněž realizujeme, tak doufám, že nám bude trochu přát počasí. Věřím, že se to dětem bude líbit, prvních sto rodičů s dětmi dostanou kytku.

Co říkáte současnému dění ve vrcholovém boxu?
Do toho amatérského moc nevidím, v tom teď jako by znovu začínám, a v tom profi těžká váha docela stagnuje. Oba bráchové Kličkové jsou sice mistry světa, ale šmrnc té těžké váhy trochu zatloukli. Oni boxují sice efektivně a chytře, ale pro oko diváka to není to pravé ořechové, jako když boxoval Lennox Lewis, Mike Tyson nebo Muhammad Ali. Je to slabý.

Jak vás berou vaši svěřenci? Mají z bývalého slavného českého boxera velký respekt?
Respekt samozřejmě mají, protože ho mít musejí. Mohu být s každým kamarád, ale když na to přijde, tak na tréninku jsem tedy v každém případě pes. Já jsem byl zrovna z těch, kteří, když mohli, tak se schovali i pod deku, aby nebyli vidět a nemuseli makat, protože jsem byl líný a nerozuměl tomu, což byla moje chyba, které teď třeba lituji. V té době mi to ale nikdo nevysvětlil a vlastně jsem to pochopil až chvilku před tou olympiádou.

Na druhou stranu to ale teď může být vaší výhodou. Jako trenér snáz poznáte, když se bude někdo ulejvat…
Přesně tak. Když se někdo schovává, a nebo dělá jako, že trénuje, v takovém případě řvu strašně.

Provozujete vedle boxerských tréninků vy sám aktivně ještě nějaký jiný sport?
Hraju tenis a občas chodíme s klukama hrát fotbálek, což je super hlavně na kondici a pro tělo. Přestal jsem trénovat a rázem jsem měl sto šest kilo. Začal jsem s tenisem a chodím si trénovat do tělocvičny a posilovny. Nyní už mám nějakých devadesát osm. Předtím jsem si zavazoval tkaničky na nádech, protože jsem se přes břicho nemohl ohnout, ale teď už je to dobré (smích).

Zapojujete do tréninků také vašeho desetiletého syna?
Ano, ale musel jsem ho z tréninku i vyrazit, protože si dělal, co chtěl. Těch sportů už vystřídal víc a momentálně hraje fotbal. Je celkem jedno, co bude dělat, ale hlavně, že něco dělá.